Jmenuji se Tereza a nikdy nezapomenu na den, kdy jsem musela spolknout svou hrdost a požádat našeho bohatého souseda, pana Novotného, o pomoc pro svou nemocnou maminku a mladšího bratra. To, co následovalo, mi navždy změnilo pohled na lidi kolem sebe i na vlastní rodinu. Tento příběh je o tom, jak tenká je hranice mezi zoufalstvím a nadějí a jak nás někdy překvapí ti, od kterých bychom to nejméně čekali.
Jmenuji se Anna a celý život jsem bojovala s pocitem, že pro svou tchyni nejsem dost dobrá. Jednoho dne její nečekaná návštěva rozvířila staré rány a odhalila pravdu, kterou jsme se všichni snažili přehlížet. V tomto příběhu popisuji, jak jeden opomenutý čin roztrhl naši rodinu a donutil mě přehodnotit, co pro mě znamená rodina.
Jmenuji se Lucie a nikdy bych nevěřila, jak hluboko může zabolet zrada vlastní rodiny. Poté, co mě vyloučili ze svatby mé sestřenice, jsem musela čelit otázce, zda jim mám znovu otevřít dveře, když mě po měsících ignorace najednou potřebují. Toto je příběh o bolesti, odpuštění a hledání sebeúcty v rodinných vztazích.
V bouřlivé hádce s manželem vyplouvají na povrch staré křivdy a nejistoty, když naráží na naši finanční závislost na jeho rodičích. Snažím se vyrovnat svou hrdost s realitou a pochopit, co znamená skutečná rodinná podpora. Nakonec mě čeká těžké rozhodnutí mezi vlastními hodnotami a očekáváním okolí.
Jmenuji se Eva a s manželem Petrem jsme stáli před těžkým rozhodnutím, když nám máma nabídla, abychom se k ní nastěhovali do jejího velkého bytu v Dejvicích. Petr však odmítl, protože chtěl dokázat, že se o naši rodinu dokáže postarat sám. To, co mělo být pomocí, se změnilo v boj o hrdost, důvěru a vzájemné pochopení.
