Když máma odešla a táta kvůli mně zahodil kariéru: Dnes studuji psychologii a nevím, jestli jí umím odpustit
Stála jsem ve dveřích posluchárny, v ruce index a v hlavě jedinou větu od ženy, která mi měla být mámou: „Stejně z tebe nic nebude.“ Jenže právě při studiu psychologie se mi začalo vracet všechno, co jsem roky dusila 😔💔 A teď přede mnou stojí otázka, která mě ničí víc než dřív — má po tom všem ještě místo v mém životě? Co byste udělali vy? Napište dolů, jak to cítíte 👇