Jmenuji se Petra a žiju v malém bytě na pražském sídlišti se svým mužem Tomášem a dvěma dětmi. Moje tchyně, paní Věra, neustále vypráví, jak moc jí chybí vnoučata, ale když ji potřebujeme, vždycky má nějakou výmluvu. Tahle situace mě užírá a nutí mě přemýšlet, co je vlastně pravda a co jen prázdná slova.
Těšila jsem se na návštěvu u syna Roberta a jeho ženy Elišky v Praze, doufala jsem v klid a společné chvíle. Místo toho jsem skončila v jejich bytě s hadrem v ruce, zatímco oni si žili svým životem a ani nepoděkovali. Teď přemýšlím, kde se stala chyba – ve mně, nebo v nich?
Po dvanácti letech manželství mě manžel opustil kvůli mladší ženě. Teď se vrátil a prosí o odpuštění, ale já nevím, jestli mu to dokážu dát. Bojím se, že když ho přijmu zpět, zůstane všechno stejné, ale zároveň nechci zůstat sama.
Jednoho večera mi přišla zoufalá zpráva od mámy, že upadla a potřebuje pomoc. V panice jsem se snažila rozhodnout, co dělat, a během několika hodin se mi obrátil celý svět vzhůru nohama. Tento příběh je o strachu, rodinných konfliktech a o tom, jak těžké je někdy být dospělou dcerou v české rodině.
Jmenuji se Lenka a právě jsem musela udělat nejtěžší rozhodnutí svého života – umístit tátu do domova pro seniory. Rodina mě kvůli tomu odsoudila a já se snažím vyrovnat s pocitem viny i s jejich výčitkami. Sdílím svůj příběh, protože vím, že nejsem jediná, kdo někdy musí volit mezi láskou a vlastním vyčerpáním.
Jmenuji se Ludmila a po čtyřiceti letech manželství jsem se rozhodla odejít od svého muže. Už jsem nemohla dál snášet jeho lhostejnost a neochotu pomáhat v domácnosti. Teď stojím na prahu nové etapy života a přemýšlím, jestli jsem udělala správné rozhodnutí.
Jsem Marie a celý život jsem žila podle zásady: rodina je na prvním místě. Jednoho dne se však všechno změnilo, když má snacha Lucie vyvolala v restauraci scénu kvůli nevinnému dárku od mého syna. Od té chvíle jsem musela přehodnotit, co vlastně znamená být dobrou matkou, tchyní a ženou v české rodině.
Celý život jsem byl sám, nikdy jsem se neoženil a neměl děti. Teprve nedávno, když mi bylo skoro šedesát, jsem potkal Janu, která mi obrátila svět vzhůru nohama. Teď stojím před rozhodnutím, které jsem celý život odkládal, a nevím, jestli mám odvahu začít znovu.
Jmenuji se Ivana a když bylo mé dceři Lucii dvanáct let, musela jsem odejít pracovat do Německa, abychom mohly přežít. Dnes je jí dvaatřicet a nenávidí mě za to, že jsem ji tehdy opustila. Vyprávím svůj příběh, plný bolesti, viny a touhy po odpuštění, protože věřím, že nejsem jediná, kdo musel volit mezi láskou a přežitím.
Jsem Marie, matka dvou dospělých dětí, která se náhle ocitla před hrozbou ztráty domova a svobody. Moje děti mě chtějí umístit do domova důchodců, přestože se cítím plná života a touhy po nezávislosti. Tento příběh je o boji za vlastní důstojnost, o rodinných konfliktech a o tom, jak těžké je najít pochopení mezi generacemi.
Začínám svůj příběh v okamžiku, kdy se mi rozpadá vztah s Robertem, mou první velkou láskou. Postupně procházím dalšími vztahy s Natálií a Zuzanou, které mě učí, že láska není vždy navždy, ale každá má svůj smysl. Nakonec se učím odpouštět sobě i ostatním a přemýšlet, co vlastně znamená milovat a pustit.
Jsem Marie a stala jsem se babičkou, ale místo radosti cítím smutek a vyčerpání. Moje rodina mě bere jako samozřejmost a nikdo se mě neptá, co vlastně chci já. Sdílím svůj příběh, protože věřím, že nejsem jediná, kdo se cítí jako neplacená chůva místo milované babičky.
