Když láska nestačí: Rozpad jedné rodiny kvůli dědictví a pýše

„To nemyslíš vážně, Matěji!“ křičela máma přes stůl, zatímco táta jen mlčky svíral hrnek s kávou. Já jsem seděla mezi nimi a snažila se pochopit, co se právě stalo. Můj mladší bratr Matěj, který včera oslavil osmnácté narozeniny, právě oznámil, že se chce oženit s Terezou, svou přítelkyní ze střední. Všichni jsme ji měli rádi, ale tohle bylo jako rána z čistého nebe.

„Mami, já ji miluju. A chci s ní být napořád,“ řekl Matěj tiše, ale rozhodně. Táta se konečně nadechl: „Matěji, jsi ještě dítě. Nevíš, co život obnáší.“

V tu chvíli jsem si vzpomněla na naše společné výlety na chalupu u Sázavy, na večery u televize a na to, jak jsme si vždycky slibovali, že budeme držet při sobě. Ale teď se všechno měnilo. Máma začala plakat a odešla do ložnice. Táta zůstal sedět a já jsem jen tiše sledovala Matěje, jak se dívá do stolu.

Další dny byly plné napětí. Máma s tátou se hádali za zavřenými dveřmi. Já jsem se snažila být prostředníkem, ale Matěj byl neoblomný. „Nikdo mě tu nechápe,“ vyčítal mi jednoho večera v kuchyni. „Všichni si myslíte, že jsem blázen. Ale já vím, co chci.“

Tereza byla z jiné rodiny – její rodiče byli rozvedení a ona sama vyrůstala převážně s matkou v paneláku na Proseku. Byla milá, ale měla v sobě něco tvrdého, co jsem nikdy nedokázala pojmenovat. Když jsem ji potkala na chodbě školy, kde jsem učila češtinu, vždycky se usmála a pozdravila. Ale teď jsem v jejích očích viděla odhodlání.

Jednoho večera přišla Tereza k nám domů. Seděli jsme všichni u stolu a ona řekla: „Chceme se vzít co nejdřív. A potřebujeme vaši podporu.“ Máma se rozplakala znovu a táta jen zavrtěl hlavou.

Pak přišlo to nejhorší – otázka peněz. Matěj chtěl část peněz z dědictví po babičce, které naši rodiče schovávali pro nás oba na budoucnost. „Potřebujeme zálohu na byt,“ řekl Matěj pevně. Táta vybuchl: „Tohle dědictví je pro vás oba! Ne na to, abys ho rozházel za holku!“

Hádky byly čím dál horší. Máma začala chodit k psycholožce a táta trávil večery v garáži u auta. Já jsem byla rozpolcená – chtěla jsem bratra podpořit, ale zároveň jsem viděla bolest rodičů.

Jednoho dne Matěj sbalil kufr a odešel k Tereze. Doma zůstalo ticho a prázdnota. Máma přestala vařit večeře a já jsem často slyšela tátu plakat v koupelně.

Čas plynul a Matěj s Terezou si opravdu pronajali malý byt na Černém Mostě. Pozvali nás na návštěvu, ale máma odmítla jít. Já jsem šla sama – byt byl malý, ale útulný. Tereza mi nabídla kávu a Matěj vypadal šťastněji než kdy dřív.

„Proč za námi naši nepřijdou?“ zeptal se mě Matěj tiše.

„Jsou zranění,“ odpověděla jsem upřímně. „Mají strach o tebe i o peníze.“

Matěj se zamračil: „Vždyť je to jen začátek. Chceme si všechno vybudovat sami.“

Ale brzy přišly první problémy – Tereza otěhotněla a Matěj musel odejít ze školy na brigádu do skladu v Horních Počernicích. Peníze nestačily a Tereza byla často unavená a podrážděná.

Jednou večer mi Matěj volal: „Nevím, jestli to zvládnu… Tereza je pořád smutná a já mám pocit, že všechno kazím.“

Chtěla jsem mu pomoct, ale doma už nebylo místo pro smíření. Máma s tátou byli zahořklí a odmítali o Matějovi mluvit.

Když se jim narodila dcera Eliška, poslala jsem rodičům fotku malé holčičky s tmavými vlásky. Máma ji sice uložila do telefonu, ale nikdy ji neukázala tátovi.

Čas běžel dál a naše rodina byla čím dál víc rozdělená – kvůli penězům, nevyřčeným slovům a starým křivdám. Jednou večer jsem seděla sama v kuchyni a přemýšlela: Kde jsme udělali chybu? Byla to pýcha? Nebo strach pustit dítě do světa?

Možná jsme měli víc naslouchat jeden druhému místo hádek o dědictví a peníze… Možná by pak láska opravdu stačila.

A co vy? Myslíte si, že peníze mají právo rozdělit rodinu? Nebo je někdy lepší ustoupit ve jménu lásky?