Jmenuji se Lucie a nikdy bych nevěřila, že největší rozkol v mé rodině způsobí právě dům, který nám máma koupila. Místo vděčnosti přišla nedůvěra, hádky a bolestné rozhodnutí, které mě dodnes pronásleduje. Tento příběh je o tom, jak dobrý úmysl může rozbít to nejcennější – rodinu.
Jmenuji se Petra a žiju v malém bytě na pražském sídlišti se svým mužem Tomášem a dvěma dětmi. Moje tchyně, paní Věra, neustále vypráví, jak moc jí chybí vnoučata, ale když ji potřebujeme, vždycky má nějakou výmluvu. Tahle situace mě užírá a nutí mě přemýšlet, co je vlastně pravda a co jen prázdná slova.
Jmenuji se Klára a celý život jsem se snažila být pro svou rodinu oporou. Jenže když jsme si s manželem Martinem pořídili novou saunu, začalo peklo – příbuzní se k nám začali stahovat jako vosy na med. Nakonec jsme museli vymyslet plán, jak jim ukázat, že naše pohostinnost má své meze.
Těšila jsem se na návštěvu u syna Roberta a jeho ženy Elišky v Praze, doufala jsem v klid a společné chvíle. Místo toho jsem skončila v jejich bytě s hadrem v ruce, zatímco oni si žili svým životem a ani nepoděkovali. Teď přemýšlím, kde se stala chyba – ve mně, nebo v nich?
Jsem Marie, babička malého Filípka. Můj vztah s nevěstou Lenkou je napjatý, protože odmítá, abych vnukovi dávala hračky, a místo toho chce jen peníze. Tato situace mě bolí a nutí přemýšlet, co vlastně znamená být rodinou.
Jednoho deštivého večera jsem stál před dveřmi bytu své bývalé ženy a v ruce svíral kytici, kterou jsem koupil ve spěchu na rohu náměstí. V hlavě mi vířily vzpomínky na naši společnou minulost, na syna, kterého jsem opustil, i na mladou ženu, se kterou jsem si myslel, že začnu nový život. Teď stojím na rozcestí a nevím, jestli mám sílu napravit chyby, které jsem způsobil.
Jmenuji se Lucie a nikdy jsem si nemyslela, že se ocitnu v situaci, kdy budu žádat svého manžela, aby mi platil za péči o naši dceru. Vždycky jsem věřila, že rodina je tým, ale když jsem zůstala na mateřské a všechno bylo jen na mně, začala jsem cítit křivdu a vyčerpání. Můj příběh je o tom, jak jsme se s manželem Petrem dostali na pokraj rozvodu kvůli nevyřčeným očekáváním a nepochopení hodnoty domácí práce.
Jmenuji se Petra a poslední měsíce mě trápí, že moji tchán a tchyně dávají přednost svému novému autu před návštěvou našeho syna. Snažím se pochopit jejich motivy, ale cítím se zrazená a osamělá, když vidím, jak málo pro ně jejich vnouče znamená. V příběhu popisuji naše napjaté rozhovory, rodinné hádky i vlastní zoufalství, které mě nutí ptát se, co je v životě opravdu důležité.
Po dvanácti letech manželství mě manžel opustil kvůli mladší ženě. Teď se vrátil a prosí o odpuštění, ale já nevím, jestli mu to dokážu dát. Bojím se, že když ho přijmu zpět, zůstane všechno stejné, ale zároveň nechci zůstat sama.
Jmenuji se Linda a nikdy bych nevěřila, že mě vlastní syn dokáže tak zranit. Po jeho svatbě se všechno změnilo – najednou jsme v jedné kuchyni měli dvě lednice a dvě rodiny. Příběh o tom, jak těžké je přijmout, že děti dospěly, a jak bolestné může být hledání nových hranic v rodině.
Jmenuji se Milena a v šedesáti dvou letech žiji sama v domku na okraji Plzně. Po rozvodu a zradě jsem zůstala bez dětí i partnera, ale rodina, která se o mě nikdy nezajímala, teď čeká na můj konec kvůli dědictví. Rozhodla jsem se jim ukázat, že můj život a dům nejsou na prodej.
Když jsme se s rodinou přestěhovali do nového bytu na sídlišti v Brně, cítila jsem se jako princezna. Tehdy jsem ale nedokázala pochopit, proč mi táta neustále opakuje, abych si vážila toho, co máme a držela se dál od party z vedlejšího bloku. Dnes, po letech a mnoha pádech, konečně chápu, co mi chtěl říct.
