Jmenuji se Magda a dnes vám vyprávím, jak jsem přišla o všechno, co jsem považovala za nejdůležitější, abych našla samu sebe. Prošla jsem peklem rodinných konfliktů, chudoby a samoty, ale nikdy jsem nedovolila, aby mi někdo vzal důstojnost. Je to příběh o tom, jak jsem v sobě našla sílu bojovat za svůj život a sny.
Nikdy jsem necítila povinnost pomáhat své tchyni, protože mě během dvaceti let manželství nikdy nepodpořila. Ale život mě donutil přehodnotit své postoje, když se všechno změnilo. Toto je příběh o bolesti, hrdosti a nečekaném odpuštění.
V den, kdy jsem měl stát před oltářem se svou snoubenkou Aničkou, jsem místo toho držel v ruce její urnu. Rozhodl jsem se uspořádat svatbu na jejím hrobě, abych splnil její poslední přání a čelil bolesti, která mě málem zlomila. Příběh o lásce, ztrátě a odvaze jít dál, i když se svět rozpadá.
Jsem mladá matka z Plzně, kterou manžel opustil krátce po narození našeho syna. Vyprávím o bolesti, zklamaných snech, boji o uznání v rodině i společnosti a o tom, jak těžké je znovu věřit. Na konci se ptám, jestli se někdy dokážu otevřít novému štěstí.
Jmenuji se Emílie a právě sedím v nemocničním křesle, zatímco mi do žil proudí poslední dávka chemoterapie. Můj muž Ivan mi byl oporou v každé vteřině mého boje s rakovinou, a právě dnes mi připravil překvapení, které změnilo nejen můj pohled na svět, ale i život mnoha dalších lidí. Tento den se stal symbolem naděje, odvahy a síly rodiny, která se nevzdává.
Vždycky jsem chtěl být pro svou dceru tím nejlepším otcem. Když jsem jí slíbil vysněný svatební dar, netušil jsem, že mě život postaví před těžkou volbu. Teď se naše vztahy ochladily a já nevím, jestli mi někdy porozumí.
Jmenuji se Jana a celý život jsem byla ta, která nikdy neřekla ne. Můj byt v Praze se stal azylem pro rodinu i přátele, kteří mě brali jako samozřejmost. Teprve když jsem se psychicky zhroutila, pochopila jsem, že musím začít chránit sama sebe a říct dost.
Můj svět se zhroutil v okamžiku, kdy jsem slyšela slovo ‚rakovina‘. Bojuji nejen s nemocí, ale i s reakcemi své rodiny a vlastními strachy. Přesto v sobě nacházím sílu, o které jsem dřív neměla tušení, a učím se říkat pravdu, i když to bolí.
Když mě dcera Klára požádala, abych se na týden nastěhovala a pomohla s vnukem Matýskem, netušila jsem, jak hluboko sahají jejich problémy. Během těch několika dnů jsem zjistila, že nejde jen o hlídání dítěte, ale o rozpadající se rodinu a zoufalou potřebu podpory. Musela jsem se rozhodnout, jak moc se do jejich života vměšovat a jestli vůbec ještě umím být oporou.
Jedno obyčejné odpoledne mi zavolala tchyně a během pár minut obrátila celý můj den vzhůru nohama. V tom jediném telefonátu se zrcadlily roky napětí, očekávání a mých vlastních pochybností o tom, jestli jsem dost dobrá máma i snacha. Příběh o tom, jak těžké je najít rovnováhu mezi rodinnými vztahy a vlastními potřebami.
Každý den bojuji s pocitem viny a únavy, protože se snažím vyhovět své matce, která je po odchodu do důchodu stále náročnější. Můj život se změnil v nekonečný kolotoč kompromisů, hádek a tichých slz. Tahle zpověď je pokusem najít odpověď na otázku, kde v tom všem vlastně jsem já.
Jmenuji se Ivana a už měsíce balancuji mezi potřebami své rodiny a neustálými požadavky své tchyně. Každý víkend se ocitám v pasti, kdy se snažím být dobrou matkou, manželkou i snachou, ale přitom ztrácím samu sebe. Tohle je můj příběh o tom, jaké to je žít mezi dvěma ohni a hledat cestu ven.
