Těšila jsem se na klidný víkend u syna v Praze, ale místo toho jsem skončila uprostřed špinavého bytu a bez jediné známky vděku. Vzpomínám na hádky, ticho a pocit, že už nejsem vítaná. Přemýšlím, kde se stala chyba a jestli jsem opravdu jenom služka pro vlastní rodinu.
Dnes jsem v Kauflandu narazila na svou dávnou kamarádku Lenku, se kterou jsme si kdysi byly blízké jako sestry. Posledního půl roku se mi vyhýbala a na mé zprávy odpovídala jen stručně, že nemá čas. To dnešní setkání mě donutilo přemýšlet, jestli přátelství může přežít, když se jeden z nás začne točit jen kolem sebe.
Všechno začalo jedním nešťastným obědem v kavárně, kde jsme s Petrem oznámili našim rodičům, že se chceme vzít. Naše mámy se okamžitě spřátelily a začaly plánovat svatbu za nás, což vedlo k sérii konfliktů, hádek a slz. Nakonec jsem musela najít odvahu postavit se vlastní rodině a rozhodnout se, co je pro mě opravdu důležité.
Když jsem oznámila tchyni, že čekáme s Petrem dítě, její slova mě zasáhla jako ledová sprcha. Můj muž už jedno dítě z předchozího manželství měl a jeho matka dala jasně najevo, že další vnouče nechce. Musela jsem se rozhodnout, jestli budu bojovat za naši rodinu, nebo se podvolím jejím přáním.
Jen týden poté, co mi můj syn Marek svěřil své manželské problémy, mi jeho žena Jana zavolala a obvinila mě, že jsem je okradla. Nikdy bych nevěřila, že se naše rodina může takhle rozpadnout kvůli nedorozumění a nedostatku důvěry. Celý život jsem šetřila z důchodu na nový telefon a teď jsem se ocitla v centru rodinné bouře.
