Jsem matka, která celý život žila pro svého syna. Dnes je mu 35 let, má vlastní rodinu, ale stále mě žádá o peníze. Každá jeho prosba mě roztrhá mezi láskou a pochybnostmi, jestli jsem ho vychovala správně.
Jsem Jana a stojím před volbou, která mě roztrhává na kusy: mám použít peníze od své mámy na vlastní byt, nebo je dát nemocnému tchánovi, jak si přeje můj manžel Petr? Každý den se hádáme, syn je zmatený a já nevím, jestli vůbec existuje správné řešení. Příběh o tom, jak těžké je vybrat mezi rodinou a rodinou, když obě tolik milujete.
Jmenuji se Jaroslav a celý život jsem pracoval jako strojvedoucí. Po odchodu do důchodu jsem doufal, že si konečně odpočinu, ale místo toho mě čekala chudoba a samota. Ze všeho nejvíc jsem se bál, že můj syn Tomáš zjistí, jak těžce žiju, a tak jsem se rozhodl před ním pravdu skrývat – i za cenu vlastního štěstí.
Celý život jsem si myslela, že můj dědeček František je jen mrzutý stařec, který nikdy neprojevil moc lásky. Když jsem po jeho smrti uklízela sklep, objevila jsem starý kufr plný dopisů a fotografií, které mi odhalily jeho bolestnou minulost a důvod, proč byl takový, jaký byl. Ten den jsem pochopila, že i ti nejuzavřenější lidé v sobě nosí příběhy, které by nás mohly změnit.
Celý život jsem dřela, abych svému synovi Lukášovi dala domov. Teď, když jsem mu předala klíče od bytu, jeho žena Jana chce všechno prodat a začít znovu jinde. Bolí mě to a nevím, jestli mám ještě právo zasahovat do jejich rozhodnutí.
Jsem babička, která se snaží udržet rodinu pohromadě, ale můj nejstarší vnuk mi už roky nevolá ani nepíše. Přesto mu dvakrát ročně posílám peníze, stejně jako jeho mladším sestrám, které mi vždy zavolají a poděkují. Ticho z jeho strany mě bolí víc, než bych si kdy dokázala představit.
Po odchodu do důchodu jsem se rozhodla věnovat svůj čas rodině, hlavně synovi Petrovi a jeho ženě Lucii. Každý den jsem pro ně vařila, doufala v vděčnost a společné chvíle, ale místo toho přišlo zklamání a pocit, že už do jejich života nepatřím. Teď přemýšlím, jestli jsem se příliš obětovala a kde se stala chyba.
Jmenuji se Petra a právě teď stojím v kuchyni, zatímco za dveřmi se ozývá hádka mezi mojí mámou a manželem. Vzpomínky na dětství, kdy jsme žili všichni pohromadě v malém panelákovém bytě na Jižním Městě, mě pronásledují každý den. Teď, když máma přišla o byt a chce se k nám nastěhovat, musím čelit nejen svým démonům z minulosti, ale i rozkladu vlastní rodiny.
Jednoho deštivého večera jsem stála před domem, kde jsem prožila deset let života, a v ruce svírala jen igelitku s pár věcmi. Po smrti mého muže mě jeho vlastní děti bez milosti vyhodily na ulici. Přesto jsem v sobě našla sílu začít znovu a objevit, že i po třicítce může život nabídnout nečekané možnosti a nové přátele.
Tři roky po smrti mého manžela jsem se snažila najít nový smysl života a upevnit vztahy v rodině. Darovala jsem synovi a snaše kus naší rodinné půdy, abych jim pomohla začít nový život, ale jejich rozhodnutí pozemek prodat mě hluboce ranilo. Teď stojím před otázkou, zda jsem udělala chybu, a hledám pochopení i odpuštění.
Jmenuji se Tomáš a myslel jsem si, že mám život pod kontrolou, když jsem svého otce, pana Karla, přesvědčil, aby odešel do domova důchodců. Doufal jsem, že tím získám rodinný dům a dědictví, ale netušil jsem, že můj děda František má vlastní plán. Tento příběh je o tom, jak mě chamtivost dohnala k pádu a jak mě život naučil pokoře.
Jmenuji se Jana a nikdy bych nevěřila, že jedno ráno najdu svou dceru Markétu plakat u mého okna. Je jí 38, je svobodná a právě mi přiznala, že touží po dítěti, i když nemá partnera. Tato chvíle nás obě postavila před otázky, na které jsme nebyly připravené, a otevřela staré rodinné rány i nové možnosti.
