Matčina noční můra: Když se malý Ondra začal dusit hračkou

„Ondro! Dýchej! Prosím tě, dýchej!“ křičela jsem, zatímco jsem třásla svým osmiměsíčním synem v náručí. Všechno se to stalo tak rychle. Ještě před minutou jsem seděla v kuchyni a snažila se konečně vypít studenou kávu, když jsem zaslechla podivné chrčení z obýváku. Vběhla jsem tam a uviděla Ondru, jak má v puse svou oblíbenou kousací hračku – tu žirafu, kterou nám doporučila kamarádka Lucie. Jenže tentokrát byla hračka nějak divně zkroucená a Ondra lapal po dechu, jeho tvářička rudla.

„Martine! Zavolej záchranku!“ vykřikla jsem na manžela, který právě vycházel ze sprchy. V tu chvíli jsem nevěděla, jestli mám Ondru obrátit hlavou dolů, nebo mu strčit prst do pusy. Všechno, co jsem kdy četla o první pomoci, mi vypadlo z hlavy. Jen jsem křičela a plakala. Martin už telefonoval a já zoufale zkoušela vytáhnout hračku z Ondrovy pusy. Najednou se ozvalo tiché „plop“ a hračka vypadla ven. Ondra začal kašlat a plakat – nikdy jsem nebyla tak šťastná, že slyším jeho pláč.

Když přijela sanitka, Ondra už byl v pořádku, ale já se třásla ještě hodiny potom. Záchranářka mi klidně vysvětlila, že podobné případy nejsou výjimečné. „Tyhle hračky jsou sice certifikované, ale nikdy nevíte, co se může stát. Děti jsou vynalézavé,“ řekla a pohladila mě po rameni.

Ten večer jsem seděla na gauči a dívala se na spícího Ondru. Hlavou mi běžely všechny ty chvíle, kdy jsem si myslela, že mám všechno pod kontrolou. Vždyť jsem pečlivá máma! Vždycky kontroluju hračky, čtu recenze, ptám se ostatních maminek ve skupině na Facebooku. Ale stejně jsem málem přišla o to nejcennější.

Druhý den jsem napsala dlouhý příspěvek do skupiny „Maminky z Brna“. Popsala jsem celý zážitek do detailu – jak rychle se to stalo, jak bezmocná jsem byla. Odezva byla obrovská. Některé maminky mi psaly, že měly podobnou zkušenost s jinými hračkami. Jedna paní dokonce sdílela fotku rozbitého chrastítka, které její syn rozkousal během pěti minut.

Začala jsem si všímat, jak moc spoléháme na to, že když je něco „pro děti“, je to automaticky bezpečné. Ale kdo to vlastně kontroluje? Kdo rozhoduje o tom, co je pro naše děti vhodné? Zavolala jsem do obchodu, kde jsme žirafu koupili. Prodavačka mi suše řekla: „To je poprvé, co si někdo stěžuje.“ Ale já už věděla své.

Martin byl první dny po incidentu tichý a uzavřený. Večer jsme seděli u stolu a on najednou řekl: „Víš, Jano, já tě obdivuju. Já bych asi zpanikařil.“ Podívala jsem se na něj a poprvé po dlouhé době jsme si povídali opravdu otevřeně – o strachu, o tom, jak jsme oba unavení a jak moc nás mateřství změnilo.

Moje maminka mi volala každý den. „Janičko, musíš být silná,“ opakovala pořád dokola. Ale já byla vyčerpaná a měla výčitky svědomí. Co když jsem něco zanedbala? Co když jsem měla být pozornější? Tyhle otázky mě pronásledovaly celé týdny.

Jednoho dne přišla Lucie na návštěvu s malou Terezkou. Když viděla žirafu ležet na polici, zarazila se: „To je ta tvoje slavná hračka?“ Přikývla jsem a vyprávěla jí celý příběh. Lucie byla v šoku: „Terezka ji taky miluje… Ale teď ji asi radši schovám.“

Začaly jsme si s ostatními maminkami vyměňovat tipy na bezpečné hračky. Založily jsme malou skupinu na WhatsAppu a každá z nás přinesla nějakou zkušenost – někdo měl problém s plyšákem s uvolněným okem, jiná s plastovým kroužkem, který praskl.

Celá tahle zkušenost mě změnila. Už nejsem ta bezstarostná máma, která věří reklamám a doporučením influencerů na Instagramu. Teď všechno dvakrát kontroluju a nebojím se ozvat, když mám pocit, že něco není v pořádku.

Někdy večer sedím u Ondrovy postýlky a sleduju ho, jak klidně spí. V duchu si opakuju: „Mohlo to být jinak.“ A přemýšlím – kolik dalších rodičů zažilo podobný strach? Kolik z nás si myslí, že máme všechno pod kontrolou… dokud se nestane něco nečekaného?

Možná bychom měli víc mluvit o tom, co nás děsí a co nás trápí – nejen o tom hezkém z mateřství. Protože někdy stačí vteřina a všechno je jinak.

Co byste udělali vy na mém místě? Máte taky zkušenost s nebezpečnými dětskými hračkami? Někdy si říkám – opravdu děláme pro své děti maximum?