Nedělní stůl bez babičky: Když rodina zavírá dveře

Nedělní stůl bez babičky: Když rodina zavírá dveře

Jmenuji se Marie a celý život jsem věřila, že neděle je dnem pro rodinu. Když mi snacha Jana oznámila, že už nemám chodit na nedělní obědy, zhroutil se mi svět. V tomto příběhu popisuji bolest, zklamání i hledání nového místa v životě, když vás vlastní rodina odstaví stranou.

Klíče od domova: Když se z bezpečí stane vězení

Klíče od domova: Když se z bezpečí stane vězení

Když jsem souhlasila, aby moje tchyně měla klíče od našeho bytu, netušila jsem, jak moc to ovlivní můj pocit domova. Postupně jsem začala ztrácet soukromí a pocit bezpečí, až jsem musela najít odvahu říct dost. Teď se ptám sama sebe, kde je hranice mezi pomocí a narušením osobního prostoru.

Mezi dvěma světy: Když se moje tchyně snažila řídit můj život

Mezi dvěma světy: Když se moje tchyně snažila řídit můj život

Jmenuji se Anna a vyprávím příběh o tom, jak se moje tchyně, paní Marie, pokusila ovládnout nejen mé manželství s Petrem, ale i celý můj život. Popisuji každodenní napětí, drobné i velké konflikty a vnitřní boj o vlastní důstojnost a místo v rodině. Je to příběh o lásce, zradě a hledání odvahy postavit se za sebe.

Ticho mezi slzami: Příběh jedné odvahy

Ticho mezi slzami: Příběh jedné odvahy

Jmenuji se Jana a dvanáct let jsem žila pod kontrolou svého manžela Petra. Každý den jsem bojovala s tím, zda zůstat kvůli dětem, nebo odejít a najít svobodu. Toto je příběh o mé vnitřní síle, strachu i naději.

Třicet osm let ticha: Den, kdy jsem znovu pohlédla svému synovi do očí

Třicet osm let ticha: Den, kdy jsem znovu pohlédla svému synovi do očí

Jmenuji se Irena a po téměř čtyřiceti letech mlčení stojím tváří v tvář synovi, kterého mi odebrali při nucené adopci v Československu osmdesátých let. Můj příběh je cestou viny, rodinných tajemství a zoufalého hledání odpuštění i vykoupení. Toto je kronika našeho znovushledání, poznamenaného strachem, nadějí a touhou napravit, co bylo ztraceno.