Jmenuji se Eliška a už dva roky jsem neslyšela ani slovo od své dcery Kláry. Každý den přemýšlím, kde jsem udělala chybu a proč se naše vztahy tak nenávratně pokazily. Sdílím svůj příběh v naději, že mi někdo pomůže pochopit, jak se žije s takovou bolestí a jestli je ještě šance na usmíření.
Jmenuji se Petra a právě teď stojím v kuchyni, zatímco za dveřmi se ozývá hádka mezi mojí mámou a manželem. Vzpomínky na dětství, kdy jsme žili všichni pohromadě v malém panelákovém bytě na Jižním Městě, mě pronásledují každý den. Teď, když máma přišla o byt a chce se k nám nastěhovat, musím čelit nejen svým démonům z minulosti, ale i rozkladu vlastní rodiny.
Celý život jsem obdivovala svého nevlastního otce Petra, který mi nahradil tátu, když nás ten biologický opustil. Před svatbou mé sestry Elišky jsem ale začala vnímat, že Petr ji upřednostňuje, což ve mně vyvolalo žárlivost a pocit přehlížení. Tento příběh popisuje moji cestu skrze bolest, smíření a hledání skutečného rodinného pouta během svatebních oslav.
Jmenuji se Barbora a ve dvaadvaceti letech se stále vracím k jedné osudové noci, kdy jsem v sedmnácti letech svým rozhodnutím nevratně změnila život celé naší rodiny. Myslela jsem, že zachraňuji mámu a tátu před dalším hádkami, ale místo toho jsem spustila lavinu, která skončila jejich rozvodem. Dnes se ptám sama sebe, jestli jsem měla právo zasáhnout – a jestli bych to udělala znovu.
Jmenuji se Hana a právě mi bude šestnáct. Po smrti maminky žiju jen s tátou, který je o generaci starší, a s nevlastní sestrou Radkou. Každý den bojuji o to, aby mě někdo slyšel, abych mohla být sama sebou, ale v našem domě je můj hlas jen ozvěnou v prázdnu.
Jsem Sandra a právě prožívám nejcitlivější období svého života – čekám své první dítě. Místo klidu mě však doma čeká každodenní boj s tchyní, která překračuje všechny hranice. Hledám radu, jak si zachovat respekt a klid v rodině, když mám pocit, že už mi nezbývá žádný prostor.
Jmenuji se Jana a už několik měsíců bojuji s tím, že můj manžel Petr neustále vybírá lednici. Jeho neukojitelná chuť k jídlu nám ničí rozpočet i vztah. Přemýšlím, jestli je normální uvažovat o zámku na lednici, nebo jestli je problém někde úplně jinde.
Jmenuji se Božena a v sedmdesáti letech se cítím být sama, odstrčená a jako přítěž pro svou jedinou dceru. V tomto příběhu popisuji své každodenní boje s osamělostí, vnitřními pochybnostmi a touhou po blízkosti rodiny. Sdílím své myšlenky, vzpomínky i bolestné rozhovory, které mě přivedly až sem – k otázce, zda má člověk právo chtít být milován, i když už není mladý.
Jmenuji se Klára a nikdy nezapomenu na den své svatby, kdy můj tchán přivedl nečekaného hosta a všechno se obrátilo vzhůru nohama. Místo radosti a štěstí se náš den proměnil v sérii trapasů, hádek a slz, které odhalily hluboké rodinné rozpory. Dodnes přemýšlím, jestli lze některé rány vůbec někdy zacelit.
Jsem zdravotní sestra na neurologické rehabilitaci v Brně. Jednoho dne jsem musela čelit situaci, kdy si pro pacienta nikdo z rodiny nepřišel. Tento příběh je o tom, jak hluboké rodinné rány mohou být a jak těžké je někdy odpustit – sobě i druhým.
Jmenuji se Klára a po krátké, vášnivé známosti jsem se nastěhovala k Honzovi. Jeho dospívající děti ale naši novou domácnost odmítají přijmout a každý den je pro mě boj o místo v jejich rodině. Píšu o tom, jaké to je být cizí v cizím domě a jak moc bolí, když vás někdo nechce přijmout.
Jmenuji se Tomáš a nikdy jsem si nemyslel, že mě otcovství tak zasáhne. Po letech vztahu s Lenkou jsme se rozhodli mít dítě, ale místo očekávaného štěstí přišly hádky, únava a pocit selhání. Teď stojím na prahu rozhodnutí, které může změnit celý můj život.
