Jmenuji se Hana a právě mi bude šestnáct. Po smrti maminky žiju jen s tátou, který je o generaci starší, a s nevlastní sestrou Radkou. Každý den bojuji o to, aby mě někdo slyšel, abych mohla být sama sebou, ale v našem domě je můj hlas jen ozvěnou v prázdnu.
Můj syn Ondřej se po bolestivém rozvodu vrátil zpět do mého malého bytu. Vzpomínám na roky, kdy jsem ho vychovávala sama, a teď sleduji, jak se snaží znovu postavit na nohy. Bojím se o něj, ale zároveň doufám, že najde sílu začít znovu a třeba i novou lásku.
Jsem Sandra a právě prožívám nejcitlivější období svého života – čekám své první dítě. Místo klidu mě však doma čeká každodenní boj s tchyní, která překračuje všechny hranice. Hledám radu, jak si zachovat respekt a klid v rodině, když mám pocit, že už mi nezbývá žádný prostor.
Jmenuji se Štěpán a v patnácti letech jsem se ocitl uprostřed rozpadlé rodiny. Táta odešel za novou láskou, zatímco máma propadla depresím a já nevěděl, koho mám vlastně nenávidět víc – jeho, nebo sebe za to, že jsem jí nedokázal pomoct. Příběh o vině, odpuštění a hledání světla v temných časech.
Jmenuji se Jana a už několik měsíců bojuji s tím, že můj manžel Petr neustále vybírá lednici. Jeho neukojitelná chuť k jídlu nám ničí rozpočet i vztah. Přemýšlím, jestli je normální uvažovat o zámku na lednici, nebo jestli je problém někde úplně jinde.
Jmenuji se Veronika a v třiceti letech jsem se rozhodla přestat holit své tělo. Tato volba vyvolala vlnu nepochopení, posměchu i podpory v mém okolí, ale hlavně mě naučila přijímat samu sebe takovou, jaká jsem. Můj příběh je o odvaze čelit předsudkům a o tom, jak těžké je v Česku být jiná.
Jmenuji se Božena a v sedmdesáti letech se cítím být sama, odstrčená a jako přítěž pro svou jedinou dceru. V tomto příběhu popisuji své každodenní boje s osamělostí, vnitřními pochybnostmi a touhou po blízkosti rodiny. Sdílím své myšlenky, vzpomínky i bolestné rozhovory, které mě přivedly až sem – k otázce, zda má člověk právo chtít být milován, i když už není mladý.
Jmenuji se Klára a nikdy nezapomenu na den své svatby, kdy můj tchán přivedl nečekaného hosta a všechno se obrátilo vzhůru nohama. Místo radosti a štěstí se náš den proměnil v sérii trapasů, hádek a slz, které odhalily hluboké rodinné rozpory. Dodnes přemýšlím, jestli lze některé rány vůbec někdy zacelit.
Jsem zdravotní sestra na neurologické rehabilitaci v Brně. Jednoho dne jsem musela čelit situaci, kdy si pro pacienta nikdo z rodiny nepřišel. Tento příběh je o tom, jak hluboké rodinné rány mohou být a jak těžké je někdy odpustit – sobě i druhým.
Jmenuji se Klára a po krátké, vášnivé známosti jsem se nastěhovala k Honzovi. Jeho dospívající děti ale naši novou domácnost odmítají přijmout a každý den je pro mě boj o místo v jejich rodině. Píšu o tom, jaké to je být cizí v cizím domě a jak moc bolí, když vás někdo nechce přijmout.
Jmenuji se Tomáš a nikdy jsem si nemyslel, že mě otcovství tak zasáhne. Po letech vztahu s Lenkou jsme se rozhodli mít dítě, ale místo očekávaného štěstí přišly hádky, únava a pocit selhání. Teď stojím na prahu rozhodnutí, které může změnit celý můj život.
Jmenuji se Petra a nikdy bych nevěřila, že jeden jediný okamžik v porodnici mi převrátí život naruby. Byla jsem u porodu své nejlepší kamarádky Jany, když jsem zjistila něco, co mě donutilo pochybovat o všem, co jsem dosud považovala za jisté. Teď stojím před rozhodnutím, které ovlivní nejen mě, ale i všechny kolem.
