Jsem Marie a právě jsem své dceři řekla, že pokud se vrátí ke svému manželovi, už pro ni nebudu mít místo ve svém životě. Vždycky jsem ji chránila, ale tentokrát musím chránit i sebe. Příběh o tom, jak těžké je postavit se vlastní krvi, když jde o hranice a bolest.
Deset let jsem žila v nejistotě a bolesti poté, co můj manžel Jakub beze stopy zmizel. Když se nečekaně objevil na prahu našeho bytu, musela jsem čelit nejen svému hněvu a strachu, ale i naději, která ve mně nikdy úplně nevyhasla. Toto je příběh o zradě, odpuštění a síle, kterou v sobě objevíme, když nás život postaví před nemožné volby.
Jmenuji se Lucie a nikdy jsem si nemyslela, že budu stát před dveřmi svého strýce Karla a třást se strachy, jestli mě vůbec pustí dovnitř. Tentokrát jsem od něj nechtěla peníze ani odvoz – potřebovala jsem jen, aby mě vyslechl, protože doma už to dál nešlo. V tomhle příběhu popisuji, jaké to je, když rodina selže a člověk hledá oporu tam, kde ji nečekal.
Všechno začalo jedním výkřikem mé tchyně, který otřásl mým světem. Musela jsem bojovat nejen o své příjmení, ale hlavně o právo být matkou svému synovi. V tomhle příběhu popisuji bolest, odmítnutí i sílu, kterou jsem v sobě našla, když se mi život rozpadal pod rukama.
Před pěti lety se můj manžel rozvedl se svou první ženou, ale jeho matka nikdy nepřijala, že je to definitivní konec. Každý den bojuji s jejími pokusy vrátit čas zpět, zpochybňováním mého místa v rodině a neustálým tlakem kvůli vnučce. Cítím se jako vetřelec ve vlastním domově a nevím, jestli někdy najdu klid.
Jmenuji se Jozefína a žiji se svou rodinou v malém bytě na pražském sídlišti. Každý večer vařím obyčejnou kaši, zatímco můj bratr Petr a jeho žena si nosí domů drahé jídlo, ale nikdy se s námi nepodělí. Tento příběh je o bolesti, závisti, rodinných konfliktech a otázce spravedlnosti mezi nejbližšími.
Jmenuji se Marie a poslední měsíce se můj život točí jen kolem hlídání vnučky. Moje dcera Jana očekává, že budu vždy k dispozici, ale já už začínám být na dně. Bojím se, že když řeknu dost, ztratím nejen její důvěru, ale i kontakt s vnučkou.
Jmenuji se Lucie. Po rozvodu s Petrem jsem věřila, že dokážeme být dobrými rodiči pro naše děti, i když už nejsme spolu. Ale skutečnost byla mnohem bolestivější a osamělejší, než jsem si kdy dokázala představit.
Jmenuji se Jana a vyprávím o okamžiku, kdy se mi zhroutil svět poté, co mě můj manžel Petr podvedl a měl dítě s jinou ženou. I když jsem se snažila odpustit, narazila jsem na hranice své lásky a odpuštění, když se dítě skutečně objevilo v našem životě. Tento příběh je o bolesti, rodinných konfliktech a otázce, zda láska opravdu dokáže překonat všechno.
Jmenuji se Jana a celý život jsem bojovala o kousek vlastního prostoru, kde bych mohla něco vypěstovat. Můj muž Petr nikdy nechápal, proč se tolik dřu na zahradě, když bychom mohli mít jen trávník a klid. Ale pro mě je zahrada víc než jen práce – je to místo, kde hledám smysl, klid i vzpomínky na dětství.
Jednoho dne jsem náhodou zjistila, že můj manžel tajně chodí na obědy ke své matce. Pocit zrady a žárlivosti na tchyni mě začal pronásledovat i ve snech. Každý den jsem bojovala mezi pochopením, zraněním a snahou udržet naše manželství.
Jmenuji se Klára a vyprávím příběh své sestry Jany, která sedm let žila v bytě své bývalé tchyně. Věřila, že rodina jí vždy pomůže, ale když přišel čas čelit důsledkům svých rozhodnutí, zůstala sama a plná hořkosti. Je to příběh o rodinných očekáváních, vděčnosti a hranicích, které si často neumíme nastavit.
