Všechno se změnilo tu noc, kdy táta odešel. Zůstala jsem mezi bolestí mámy, mlčením své sestry a vlastní zmateností, zatímco jsem se snažila pochopit, jak žít dál, když se rodina v jediném večeru rozpadne. Toto je můj příběh o ztrátě, vzteku a hledání nového smyslu v životě, který už nikdy nebude stejný.
Jsem Jana a přišla jsem o svého tříletého syna Matěje během několika minut nepozornosti. Můj příběh je o vině, bolesti a nekonečné touze vrátit čas. Sdílím ho, protože doufám, že někomu otevře oči a pomůže pochopit, jak křehký je život.
Jmenuji se Lucie a nikdy nezapomenu na den, kdy jsem stála v obýváku a snažila se přesvědčit svého manžela Gabriela, aby pozval své rodiče na naši svatbu. Jeho odmítnutí mě bolelo, protože jsem věděla, jak důležité je rodinu držet pohromadě. Teď, když je všechno za námi, si kladu otázku, jestli jsme opravdu udělali správné rozhodnutí.
Jmenuji se Klára a celý můj svět se změnil, když se moje nejlepší kamarádka Jana stala matkou. Najednou jsem měla pocit, že jsem pro ni jen stínem minulosti, zatímco ona se ztrácela v novém světě plném plenek a dětského pláče. Příběh o tom, jak mateřství může prověřit i ta nejpevnější přátelství a jak těžké je najít cestu zpět k sobě.
Jmenuji se Ivana a nikdy nezapomenu na den, kdy jsem musela pustit ruku své dvouleté dcery Aničky. V nemocničním pokoji, obklopená sestrami, které tiše zpívaly ‚Prší, prší‘, jsem čelila nejtěžšímu rozhodnutí svého života – darovat Aniččiny orgány jiným dětem. Tento příběh je o bolesti, lásce a odvaze, o které jsem netušila, že ji v sobě mám.
Jmenuji se Lucie a nikdy jsem si nemyslela, že budu psát dopis svému nevlastnímu otci. Když mi bylo deset, můj biologický táta nás opustil a já jsem zůstala s mámou a prázdnotou v srdci. Ale pak přišel Petr, muž, kterého jsem dlouho odmítala přijmout, a změnil celý můj život.
Když se do bytu vedle nastěhovali Tomáš a Lucie, nikdy by mě nenapadlo, že se z nás stanou víc než jen sousedé. Společně jsme čelili životním zkouškám, hádkám i radostem, až jsme si byli blíž než vlastní rodina. Tento příběh je o tom, jak opravdové přátelství může vyrůst tam, kde ho nejméně čekáte.
Můj muž Karel odmítl pozvat své rodiče na naši svatbu. Snažila jsem se mu vysvětlit, že jednou toho bude litovat, ale jeho zranění bylo hlubší, než jsem tušila. Teprve když bylo pozdě, pochopil, co všechno jsme ztratili.
Když jsme se s rodinou přestěhovali do nového bytu na sídlišti v Brně, cítila jsem se jako princezna. Tehdy jsem ale nedokázala pochopit, proč mi táta neustále opakuje, abych si vážila toho, co máme a držela se dál od party z vedlejšího bloku. Dnes, po letech a mnoha pádech, konečně chápu, co mi chtěl říct.
Jsem Jana a můj život se obrátil naruby v jediném okamžiku. S Petrem jsme měli všechno naplánované, ale nehoda nám vzala jistoty i sny. Teď stojím před otázkou, jestli má smysl bojovat dál, když se všechno, co jsme budovali, rozpadlo.
Celý život jsem žila v přesvědčení, že mě otec opustil, když jsem byla malá. Po smrti maminky jsem při úklidu našla staré dopisy, které mi obrátily svět vzhůru nohama. Teď stojím před otázkou, jestli vůbec někdy poznám pravdu a jestli dokážu odpustit.
Dvanáct let jsem vychovávala svou vnučku Aničku, věřila jsem, že její matka, moje dcera Lenka, pracuje v zahraničí. Jednoho dne mi však Anička řekla pravdu, která mi obrátila život naruby. Musela jsem se postavit nejen minulosti své rodiny, ale i svým vlastním selháním.
