Jednoho dne jsem přišla o manžela i domov. Jeho děti mě bez slitování vyhodily a já zůstala sama, opuštěná i těmi, které jsem považovala za přátele. Teď hledám odvahu začít znovu, i když mě tíží samota a bolest.
Po smrti mého manžela jsem žila v tichu a samotě, která mě dusila. Vše se změnilo, když mi jednoho večera zavolal starý známý, a já musela čelit svému strachu z nové lásky. Toto je příběh o ztrátě, touze a odvaze začít znovu.
Po smrti manžela jsem se cítila ztracená a neviditelná. Všichni čekali, že začnu žít pro sebe, ale já nevěděla jak. Až jedno nečekané setkání mi ukázalo, že život může mít chuť i po padesátce.
Jedno ráno mi upadla lžíce na podlahu a já si uvědomila, jak prázdný je můj život po smrti manžela. Samota mě dusila, dokud mi nečekané setkání s dávnou známou a její rodinou neukázalo, že i v pozdním věku může přijít nový začátek. Příběh o bolesti, naději a odvaze znovu otevřít srdce.
Jsem šedesátiletá vdova, která už tři roky nemá práci. Moje dcera Marika se mi vzdálila a letos mě ani nepozvala na své narozeniny. Přemýšlím, kde jsem udělala chybu a jestli máme ještě šanci najít si k sobě cestu.
Jednoho deštivého večera jsem stála před domem, kde jsem prožila deset let života, a v ruce svírala jen igelitku s pár věcmi. Po smrti mého muže mě jeho vlastní děti bez milosti vyhodily na ulici. Přesto jsem v sobě našla sílu začít znovu a objevit, že i po třicítce může život nabídnout nečekané možnosti a nové přátele.
Jmenuji se Lenka a nikdy bych nevěřila, jak rychle se může život zhroutit. Po smrti mého manžela jsem zůstala sama se dvěma dětmi, bez práce a s hrozbou exekuce nad hlavou. Tento příběh je o tom, jak jsem se musela rozhodnout, jestli budu čekat na zázrak, nebo začnu bojovat – i když jsem už skoro neměla sílu.
