Když moje dcera Anička oslavila dvanácté narozeniny, řekla jsem jí pravdu o jejím dědečkovi: „Bydlí jen pár kilometrů od nás. Omlouvám se, že jsem ti to tajila.“
Nikdy jsem si nemyslela, že přijde den, kdy budu muset své dceři Aničce říct pravdu o jejím dědečkovi. Vždycky jsem doufala, že se to nějak vyřeší samo, ale čas běžel a já věděla, že už nemůžu dál mlčet. Když jsem jí to konečně řekla, otevřela jsem tím staré rány a rozvířila vzpomínky, které jsem se snažila léta pohřbít.