Jmenuji se Jana a po náhlé smrti mého manžela Petra jsem zjistila, že celý jeho majetek odkázal ženě, o které jsem nikdy neslyšela. Ztratila jsem nejen domov a jistotu, ale i důvěru v člověka, kterého jsem považovala za svou nejbližší osobu. Tato zpověď je pokusem pochopit, jak je možné žít s někým celý život a přesto ho nikdy doopravdy nepoznat.
V den, kdy jsem měl stát před oltářem se svou snoubenkou Aničkou, jsem místo toho držel v ruce její urnu. Rozhodl jsem se uspořádat svatbu na jejím hrobě, abych splnil její poslední přání a čelil bolesti, která mě málem zlomila. Příběh o lásce, ztrátě a odvaze jít dál, i když se svět rozpadá.
Vyprávím svůj příběh o tom, jak smrt babičky a boj o dědictví roztrhal naši rodinu. Můj bratr Petr se mi odcizil, máma se zhroutila a já zůstala sama s pocitem viny i ztráty. Přemýšlím, jestli nám ten dům vůbec stál za to, když jsme přišli o všechno ostatní.
Jednoho deštivého večera jsem projela policejní zátaras cestou z noční směny, aniž bych tušila, že právě tam leží můj syn. V jediném okamžiku se mi obrátil život naruby a já musela čelit bolesti, kterou si žádná matka nedokáže představit. Tento příběh je o vině, nevyřčených slovech a o tom, jak těžké je žít dál, když vám osud vezme to nejcennější.
Všechno se změnilo v okamžiku, kdy mi máma na smrtelné posteli svěřila osud mé mladší sestry Kláry. Najednou jsem musel dospět a čelit nejen vlastnímu smutku, ale i tíze odpovědnosti, kterou jsem nikdy nechtěl. Příběh o tom, jak se rodina může rozpadnout i znovu spojit, když jde o to nejdůležitější – lásku a obětavost.
