Moje žena Jana mě po dvaceti letech opustila kvůli jinému muži. Zlomený jsem se vrátil do rodné vesnice za otcem, kde jsem musel čelit starým rodinným křivdám i vlastnímu smutku. Přes bolest, hádky a nová přátelství jsem se učil znovu najít sám sebe a pochopit, co znamená žít.
Jmenuji se Jana a kdysi jsem věřila, že rodina je nejpevnější oporou. Když můj syn Matěj vážně onemocněl, všichni, které jsem milovala, se ode mě odvrátili. Zůstala jsem sama, bojovala za jeho zdraví i za vlastní důstojnost, zatímco mi nejbližší soudili mé rozhodnutí.
Jmenuji se Anna a každý zazvoněný telefon ve mně vyvolává úzkost. Moje dcera Lucie se mi ozývá jen tehdy, když potřebuje peníze, a já se snažím pochopit, kde jsme se jako rodina ztratily. Toto je můj příběh o bolesti, naději a touze znovu najít cestu ke své dceři.
Stála jsem v kuchyni svého syna, když mi jeho žena řekla, že jim překážím v manželství. Nejhorší bylo, že můj syn mlčel a nepostavil se za mě. Celý můj svět se v tu chvíli zhroutil a já musela přehodnotit, co pro mě rodina vlastně znamená.
Po letech práce v Německu jsem se vrátil do rodné vesnice s nadějí na společný život s rodinou. Můj sen o domově se však rozpadl, když mi syn a snacha oznámili, že zůstanou ve městě. Zůstal jsem sám v novém domě a přemýšlel, co vlastně znamená být doma.
Po rozvodu jsem se s dcerou odstěhovala do Německa, abych jí zajistila lepší budoucnost. Po dvaceti letech jsem se vrátila do Čech, ale místo klidu mě čekaly rodinné spory, finanční nejistota a samota. Teď toužím po vlastním domově, ale nevím, jestli mi dcera s manželem pomohou, nebo mě nechají napospas.
Jmenuji se Jana a nikdy nezapomenu na den, kdy mě můj manžel Petr opustil v devátém měsíci těhotenství. Tři roky jsem bojovala sama za sebe i našeho syna Matěje, když se najednou Petr objevil zpět v našem životě a prosil o odpuštění. Stojím před nejtěžším rozhodnutím svého života: mohu mu vůbec někdy odpustit?
Celý život jsem zasvětila výchově svého syna Tomáše, sama a s láskou. Když jsem pozvala jeho bývalou ženu Janu na návštěvu, netušila jsem, že tím roztrhám naši rodinu. Teď se dívám na svého syna a přemýšlím, jestli se ještě někdy dokážeme najít.
Jmenuji se Ivana a nikdy by mě nenapadlo, že láska k jednomu muži přinese tolik slz do mého života. Po sloučení našich rodin s Markem se vztahy mezi mým synem Davidem a Markovou dcerou Lenkou vyhrotily natolik, že jsme museli učinit bolestné rozhodnutí. Poslali jsme Davida k mým rodičům na vesnici, což místo smíření přineslo nové rány a otázky, zda jsme vůbec udělali správně.
Můj život se zhroutil, když jsem po rozvodu zůstala sama se synem a domem, který měl být naším útočištěm. Místo podpory jsem čelila boji o každý metr čtvereční a o vlastní důstojnost, protože bývalá tchyně se rozhodla, že dům patří jejímu vnukovi. Dnes vyprávím, jaké to je žít ve stínu rodinných konfliktů, které neskončí ani po rozvodu.
Jmenuji se Václav a nikdy jsem si nemyslel, že skončím v domově důchodců. Můj život byl kdysi plný radosti, rodiny a úspěchu, ale stáří mi přineslo samotu a otázky, kde se stala chyba. Přemýšlím, jestli jsme své děti vychovali správně, když mě teď navštěvují jen zřídka.
Jmenuji se Marie a je mi 68 let. Po smrti manžela jsem zůstala sama v malém bytě na pražském sídlišti a když jsem poprosila své děti, zda bych mohla bydlet s nimi, odmítly mě. Každý den bojuji s pocitem samoty a přemýšlím, co ještě mohu udělat, abych nebyla jen stínem ve vlastním životě.
