Začalo to obyčejným ránem na autobusové zastávce, kdy jsem si neuvědomil, jak moc jsem se vzdálil své rodině. Když mi dcera volala, že máma skončila v nemocnici a ona sama musela odvést sestřičku k babičce, všechno se ve mně zlomilo. V té chvíli jsem pochopil, jak hluboké následky může mít každodenní lhostejnost a přehlížení těch, které milujeme.
Po třinácti letech práce v Německu jsem se vrátil do Česka, abych byl konečně se svou rodinou. Místo radostného shledání mě ale čekal boj mých dětí o dědictví a rozpad rodinných vztahů. Musel jsem najít sílu, abychom se znovu spojili a pochopili, co je v životě opravdu důležité.
Jmenuji se Jana a vyprávím příběh o tom, jak se naše rodina málem rozpadla, když se naše dcera Klára vdala a začala se nám vzdalovat. Prošli jsme bolestnými hádkami, nepochopením i tichým smutkem, ale nakonec jsme našli cestu zpět k sobě. Tento příběh je o odvaze přiznat si chyby, o síle rodiny a o tom, že láska dokáže překonat i hluboké rány.
Jmenuji se Tomáš a nikdy nezapomenu na ten den, kdy mi zavolali ze školky. Myslel jsem si, že děláme pro našeho syna Filipa to nejlepší, ale pravda byla mnohem temnější. Tento příběh je o tom, jak jsme se s manželkou Lenkou museli postavit realitě, kterou jsme si nikdy nepřipouštěli.
Jmenuji se Eva a s manželem Petrem jsme stáli před těžkým rozhodnutím, když nám máma nabídla, abychom se k ní nastěhovali do jejího velkého bytu v Dejvicích. Petr však odmítl, protože chtěl dokázat, že se o naši rodinu dokáže postarat sám. To, co mělo být pomocí, se změnilo v boj o hrdost, důvěru a vzájemné pochopení.
