Opustil jsem svou ženu a děti kvůli ženě, do které jsem se bezhlavě zamiloval. Dnes žiju sám, bez rodiny, bez přátel, a každý den mě pronásleduje lítost a pocit viny. Vím, že už nikdy nenapravím, co jsem způsobil, a zůstává mi jen otázka: proč jsem to vlastně udělal?
Jednoho deštivého večera jsem otevřela dveře a vpustila do svého bytu nejen dva promoklé cizince, ale i vlastní strachy a pochybnosti. Když jsem se rozhodla pozvat biologické rodiče své adoptované dcery, kteří žili na ulici, do našeho domova, netušila jsem, jak moc to otřese naším životem. Teď stojím před otázkou, zda lze skutečně odpustit a začít znovu, když minulost nikdy nespí.
Jmenuji se Petra a vztah s mojí tchyní Jitkou byl vždycky napjatý. Její přísnost a očekávání se často střetávala s naší pohodovou domácností, což vedlo k mnoha nedorozuměním. Jednoho dne však její neohlášená návštěva změnila všechno a ukázala nám, že i z napětí může vyrůst něco krásného.
Jmenuji se Tereza a celý život jsme slavili všechny rodinné svátky u našich rodičů. Letos ale bratr Marek poprvé pozval celou rodinu k sobě domů na narozeniny, jenže jeho žena Lucie byla zásadně proti. To, co mělo být radostným setkáním, se změnilo v bolestivý konflikt, který roztrhl naši rodinu na kusy.
Jmenuji se Alena a nikdy bych nevěřila, že pár slov od mé snachy dokáže tak hluboce zasáhnout mé srdce. Když mě Petra požádala, abych k nim chodila méně často, cítila jsem se odmítnutá a zbytečná. Ale jednoho dne mi zavolala s prosbou o pomoc a naše vztahy se obrátily naruby.
Jmenuji se Lenka a můj život se změnil v okamžiku, kdy jsem se vdala za Petra. Jeho matka, paní Milena, má zvláštní způsob, jak dávat dárky – a často tím nechtěně zraňuje naši rodinu. Přesto se snažím najít cestu k pochopení a naučit naši dceru Elišku, že rodina je víc než jen balící papír a mašle.
Jednoho deštivého večera jsme s manželem Petrem přijali do péče dva malé bratry, aniž bychom tušili, že následující ráno nám život převrátí naruby další zpráva – čekáme trojčata. V příběhu popisuji naše zoufalství z neplodnosti, strach z neznámého, ale i sílu rodinné soudržnosti, která nás všechny spojila. Sdílím své pochyby, radosti i těžká rozhodnutí, která musela naše česká rodina udělat během několika málo měsíců.
Jmenuji se Josef a jednoho dne jsem si všiml, že má dcera Klára nosí drahé boty a používá nejnovější mobil, přestože na to naše rodina nemá peníze. Tvrdila, že vše dostala ode mě, což nebyla pravda. Rozhodl jsem se ji sledovat a zjistil jsem něco, co mi připomnělo vlastní chyby z mládí a roztrhalo mi to srdce.
Jmenuji se Radka a právě stojím ve dveřích svého bytu, kde za nimi čeká moje rodina, která mě před pár měsíci vyloučila ze svatby sestřenice. Teď mě ale potřebují – chtějí u mě přespat během víkendu v Praze. V hlavě mi víří otázky o hranicích, respektu a o tom, co vlastně znamená být rodina.
Jmenuji se Lukáš a celý život jsem žil v přesvědčení, že naše rodina drží pohromadě. Když ale máma dala bratrovi Petrovi peníze na byt a mě nechala stranou, pocítil jsem bolest, kterou jsem nikdy nečekal. Příběh o závisti, nevyřčených slovech a hledání odpuštění v rodině.
Jednoho rána se mi zhroutil svět, když jsem zjistil, že moje maminka je vážně nemocná. V zoufalství jsem hledal oporu ve víře a modlitbě, zatímco jsem se snažil udržet naši rodinu pohromadě. Tato zkušenost mě naučila, jak hluboká může být lidská bolest i síla.
Jako dítě jsem vždy cítil prázdnotu po otci, kterého jsem nikdy nepoznal. Máma Eva mě vychovávala sama, dokud do našeho života nevstoupil Martin, kterého jsem dlouho odmítal přijmout. Teprve časem jsem pochopil, proč máma udělala svá rozhodnutí, a jak Martinova přítomnost naši rodinu nakonec posílila.
