Rodina

Když jsem s malým synem utekla z moravské vesnice do Prahy, pochopila jsem, že nejhorší není samota, ale odsouzení od vlastních lidí

Stála jsem tehdy v kuchyni proti svému otci, v náručí jsem držela syna a měla pocit, že se mi pod nohama rozpadá celý svět. V malé jihomoravské obci mě po odchodu otce mého dítěte semlely drby, stud a neustálé poznámky, až jsem se rozhodla odejít do Prahy a začít od nuly. Dnes vím, že utéct nebyla slabost, ale jediný způsob, jak zachránit sebe i svého syna a možná jednou spravit i to, co se rozbilo mezi mnou a tátou.

Mateřství

Když mi manžel po porodu řekl, že dítě je hlavně moje starost, něco ve mně prasklo

Stála jsem v kuchyni, držela v náručí naši dceru a poslouchala, jak mi můj muž úplně klidně vysvětluje, že on musí hlavně pracovat a já se mám postarat o zbytek. Dlouhé měsíce jsem dusila únavu, vztek i pocit, že jsem na všechno sama, až jsem jednoho dne přestala hrát roli ženy, která zvládne všechno. Teprve když jsem nahlas řekla, že takhle už žít nebudu, začalo se mezi námi něco lámat.