Jmenuji se Ivana a nikdy by mě nenapadlo, že jeden dětský pohled převrátí celý můj život naruby. Jako zdravotní sestra jsem se rozhodla darovat ledvinu malému Ondrovi, což změnilo nejen mě, ale i jeho rodinu a naše okolí. Tento příběh je o odvaze, bolesti, naději a otázkách, které zůstávají, když se světla nemocničních chodeb zhasnou.
V jediném okamžiku se mi život obrátil vzhůru nohama – láska, sny, všechno, co jsme s Danielem budovali, se rozpadlo jako domeček z karet. Teď bojuji s bolestí, vinou a strachem, zatímco se snažím najít smysl v nové realitě. Ptám se sama sebe: jak jít dál, když všechno, co jsem milovala, už neexistuje?
Můj život se zhroutil, když jsem po mateřské dovolené přišla o práci a zůstala sama s malým synem. Nejvíc mě bolelo, že moje vlastní máma, jeho babička, opakovala, že dítě je jen přítěž. V tomto příběhu popisuji svůj vnitřní boj, rodinné konflikty a hledání naděje v české realitě.
Jmenuji se Ivan a celý život jsem hledal své místo. Po letech v pěstounských rodinách a nekonečných zklamáních jsem konečně našel lidi, kteří mě přijali takového, jaký jsem. Ale cesta k tomu byla plná bolesti, strachu a těžkých rozhodnutí.
Jmenuji se Klára a vyprávím příběh o tom, jak se moje nejlepší kamarádka Jana po narození svého dítěte změnila k nepoznání. Naše přátelství bylo najednou plné napětí, nepochopení a bolesti, protože jsem ji ztrácela do světa mateřství, kterému jsem sama nerozuměla. Tento příběh je o zkoušce našeho vztahu, o pocitu bezmoci i o naději, že opravdové přátelství vydrží i ty nejtěžší chvíle.
V den své svatby jsem zůstala sama, protože mého ženicha, Petra, odvezli do nemocnice. Přesto jsem se rozhodla pokračovat v oslavě, abych ukázala sílu lásky a rodiny. Tento den mi navždy změnil život a přinutil mě přemýšlet o tom, co je v životě opravdu důležité.
Jmenuji se Ivana a vyprávím svůj příběh o tom, jak jsem se vyrovnávala s rozvodem rodičů, ztrátou naděje a hledáním opory ve víře. Prošla jsem obdobím ticha, vzteku i zoufalství, ale nakonec jsem v modlitbě a důvěře v Boží vůli našla světlo. Tato zpověď je pozváním pro všechny, kdo se cítí ztraceni, aby neztráceli naději.
Jedné noci jsem přišel o všechno, co jsem znal – dům, práci i důstojnost. Snažil jsem se být silný pro své děti, i když jsem sám uvnitř umíral. Nakonec mi pomocnou ruku podali lidé, od kterých bych to nikdy nečekal, a já pochopil, že naděje může přijít i z těch nejméně pravděpodobných míst.
Jmenuji se Filip a byl jsem několik týdnů v kómatu, zatímco moje rodina ztrácela naději. Lékaři už mě odepsali, ale láska mých vnoučat mě přivedla zpět do života. Tento příběh je o bolesti, rodinných konfliktech a zázraku, který změnil naše životy.
Jsem mladá matka z Plzně, kterou manžel opustil krátce po narození našeho syna. Vyprávím o bolesti, zklamaných snech, boji o uznání v rodině i společnosti a o tom, jak těžké je znovu věřit. Na konci se ptám, jestli se někdy dokážu otevřít novému štěstí.
Jmenuji se Emílie a právě sedím v nemocničním křesle, zatímco mi do žil proudí poslední dávka chemoterapie. Můj muž Ivan mi byl oporou v každé vteřině mého boje s rakovinou, a právě dnes mi připravil překvapení, které změnilo nejen můj pohled na svět, ale i život mnoha dalších lidí. Tento den se stal symbolem naděje, odvahy a síly rodiny, která se nevzdává.
Můj svět se zhroutil v okamžiku, kdy jsem slyšela slovo ‚rakovina‘. Bojuji nejen s nemocí, ale i s reakcemi své rodiny a vlastními strachy. Přesto v sobě nacházím sílu, o které jsem dřív neměla tušení, a učím se říkat pravdu, i když to bolí.
