Všechno začalo jedním dusivým večerem, kdy jsem se cítila zrazená vlastní rodinou. Modlitba mi byla poslední oporou, když jsem ztrácela půdu pod nohama. Díky víře jsem našla sílu čelit tchýnině nenávisti a zachránit své manželství.
Jmenuji se Lucie a můj život se změnil během jediné listopadové noci. Po letech ztrát a zoufalství jsme s manželem Tomášem konečně zažili zázrak, když jsme se stali rodiči trojčat. Tento příběh je o naději, bolesti, rodinných konfliktech i o tom, jak těžké chvíle dokážou změnit pohled na svět.
Všechno začalo na tátových jednapadesátých narozeninách, kdy oznámil, že odchází od rodiny. Od té chvíle se můj život proměnil v chaos plný emocí, tajemství a rodinných konfliktů. Toto je příběh o tom, jak jsem ten rok prožila mezi nadějí a bolestí a snažila se pochopit, co to vlastně znamená být rodina.
Nikdy nezapomenu na tu noc, kdy mi zavolali z nemocnice, že Jana bojuje o život. V zoufalství a strachu jsem se obrátil k modlitbě, i když jsem v ni už dlouho nevěřil. Právě víra a podpora rodiny mi pomohly projít nejtěžšími hodinami mého života.
Jmenuji se Alena a vyprávím příběh svého syna Tomáše, který se ocitl v pasti nešťastného manželství. Sleduji jeho boj, zoufalství i naději, když se obrací k víře a modlitbě, aby našel sílu pokračovat. Je to příběh o rodinných konfliktech, ztracené důvěře a hledání světla v temnotě.
Jmenuji se Jana Novotná a můj příběh je o ztrátě, naději a nečekaném zázraku. Po letech marného snažení a několika potratech jsme s manželem Petrem téměř ztratili víru, že budeme mít vlastní dítě. Právě když jsme byli na dně, přišel životní zlom, který nám navždy změnil život.
Jmenuji se Nora a pracuji jako servírka v malé kavárně v centru Brna. Jednoho deštivého odpoledne jsem obsluhovala staršího pána, který mi po obyčejné objednávce nechal neuvěřitelně štědré spropitné. Tento zážitek mi převrátil život naruby a donutil mě přemýšlet o hodnotě laskavosti a lidské solidarity.
Můj život se rozpadl v okamžiku, kdy jsem slyšela, jak se rodiče hádají o rozvodu. V zoufalství jsem hledala odpovědi a útěchu v modlitbě, i když jsem dlouho nevěřila, že by mi Bůh mohl pomoci. Nakonec jsem díky víře našla sílu odpustit a znovu věřit v lepší zítřky.
Jmenuji se Ondřej a byl jsem obyčejný kluk z Brna, kterému život připravil těžkou zkoušku. Můj největší sen byl, aby žádné dítě v nemocnici nebylo samo a mělo co číst. I když jsem svůj boj s nemocí prohrál, můj sen žije dál díky těm, kteří mi věřili.
Jednoho deštivého večera jsem stála před domem, kde jsem prožila deset let života, a v ruce svírala jen igelitku s pár věcmi. Po smrti mého muže mě jeho vlastní děti bez milosti vyhodily na ulici. Přesto jsem v sobě našla sílu začít znovu a objevit, že i po třicítce může život nabídnout nečekané možnosti a nové přátele.
Ležím na posteli v malém bytě, děti spí a já přemýšlím, jestli má ještě cenu bojovat. Zradil mě muž, přišla jsem o práci a dluhy se kupí. Ale i když už nevidím světlo na konci tunelu, něco mě nutí vstát a zkusit to znovu.
Jednoho večera na kopci za domem jsem zaslechla slova svého vnuka, která mi změnila život. Vzpomínám na všechny oběti, které jsem pro rodinu udělala, a přemýšlím, co vlastně znamená být potřebný. Je to příběh o naději, zklamání a hledání vlastní hodnoty v rodině.
