Jednoho večera na kopci za domem jsem zaslechla slova svého vnuka, která mi změnila život. Vzpomínám na všechny oběti, které jsem pro rodinu udělala, a přemýšlím, co vlastně znamená být potřebný. Je to příběh o naději, zklamání a hledání vlastní hodnoty v rodině.
Celý život jsem věřila, že rodina je to nejdůležitější, ale stáří mi ukázalo, jak krutě se člověk může mýlit. Moje děti a vnoučata žijí jen pár stanic tramvají ode mě, přesto jsem pro ně neviditelná. Když jsem už ztrácela naději, stalo se něco, co mi otevřelo oči i srdce.
Jsem Jana a můj život se obrátil naruby v jediném okamžiku. S Petrem jsme měli všechno naplánované, ale nehoda nám vzala jistoty i sny. Teď stojím před otázkou, jestli má smysl bojovat dál, když se všechno, co jsme budovali, rozpadlo.
Jmenuji se Karolína a vyprávím svůj příběh o boji s rakovinou, o strachu, bolesti i naději, kterou mi dávala víra a podpora mého manžela Tomáše. Popisuji, jak se mi svět rozpadl pod rukama, jak jsem se hádala s Bohem i sama se sebou, a jak jsem nakonec našla sílu v rodině a modlitbě. Je to příběh o tom, že i v nejtemnějších chvílích může člověk najít světlo, pokud má pro co žít.
Jednoho deštivého večera se mi obrátil život vzhůru nohama, když se u našich dveří objevila moje sestra Lenka s kufrem a uplakanýma očima. Všechno, co jsem si myslela, že mám pod kontrolou, se začalo hroutit a já musela hledat sílu tam, kde jsem ji nikdy předtím nehledala – v modlitbě a víře. Tento příběh je o tom, jak jsem se snažila udržet naši rodinu pohromadě, když se zdálo, že už není co zachraňovat.
Jmenuji se Klára Novotná a nikdy nezapomenu na den, kdy jsem naposledy držela svého syna Ondřeje za ruku. Po tragické nehodě jsme museli učinit rozhodnutí, které změnilo život nejen nám, ale i jiné rodině. Tento příběh je o bolesti, odvaze a naději, která může vyrůst i z nejhlubšího smutku.
Jsem Alena a nikdy nezapomenu na den, kdy jsem slyšela, jak můj syn Vítek v nemocničním pokoji zpívá svou oblíbenou písničku, zatímco bojoval s těžkou nemocí. Ten okamžik změnil vše, co jsem si myslela o odvaze, naději a rodině. Náš příběh je o tom, jak i v nejtemnějších chvílích může zaznít světlo – a jak těžké je někdy najít sílu pokračovat.
Jmenuji se Jana a nikdy bych nevěřila, jak rychle se může život obrátit vzhůru nohama. Když jsme s manželem přišli o práci a hrozila nám exekuce, zůstala jsem sama s dětmi a pocitem naprosté bezmoci. Právě v těch nejtemnějších chvílích jsem však objevila sílu víry, která nás nakonec zachránila.
Jednoho rána se mi zhroutil svět, když jsem zjistil, že moje maminka je vážně nemocná. V zoufalství jsem hledal oporu ve víře a modlitbě, zatímco jsem se snažil udržet naši rodinu pohromadě. Tato zkušenost mě naučila, jak hluboká může být lidská bolest i síla.
Jmenuji se Matěj a v patnácti jsem musel čelit nejen rakovině, ale i covidu. Můj příběh se odehrává v nemocnici Motol, kde jsem zažil nejdramatičtější a zároveň nejdojemnější Vánoce svého života. Přestože jsem byl obklopen strachem, bolestí i rodinnými konflikty, nakonec jsem našel sílu v lásce a naději.
