Od chvíle, kdy jsme se s manželem nastěhovali do rodinného domu jeho rodičů, jsem věřila, že to zvládnu. Po smrti tchyně se však všechno změnilo a napětí mezi mnou a tchánem začalo narůstat. Teď, po roce společného soužití, si nejsem jistá, jestli jsem udělala správné rozhodnutí.
Jmenuji se Marie a je mi 68 let. Po smrti manžela jsem zůstala sama v malém bytě na pražském sídlišti a když jsem poprosila své děti, zda bych mohla bydlet s nimi, odmítly mě. Každý den bojuji s pocitem samoty a přemýšlím, co ještě mohu udělat, abych nebyla jen stínem ve vlastním životě.
Jmenuji se Ludmila a toto je příběh o tom, jak jsem svými vlastními touhami a strachy málem přišla o syna a snachu. Roky jsem tlačila na syna Tomáše a jeho ženu Andreu, aby mi dali vnouče, aniž bych si uvědomovala, kolik bolesti jim tím způsobuji. Teprve když jsem zůstala sama, pochopila jsem svou chybu a vydala se na cestu pokání.
Od dětství jsem cítila, že moje máma nikdy neschvalovala mé volby. Po rozvodu jsem zůstala sama s dcerou a slyšela jsem, že si musím poradit bez její pomoci. Teď bojuji za sebe i svou dceru a snažím se neopakovat chyby, které udělala máma.
Dcera mě požádala, abych se na týden nastěhovala k ní a pomohla jí s vnoučaty. Myslela jsem si, že jde jen o obyčejnou výpomoc, ale brzy jsem zjistila, že za tím stojí mnohem hlubší rodinné problémy. Tato zkušenost mě donutila přehodnotit vztahy v naší rodině i samu sebe.
Jsem Marie, je mi 78 let, a když jsem svůj dům přepsala na vnuka Tomáše, moje dcera Jana se mnou přestala mluvit. Čtyři měsíce ticha mě nutí přemýšlet, jestli jsem udělala správnou věc, nebo jestli jsem naši rodinu nenávratně zničila. Každý den se ptám sama sebe, jestli láska k vnukovi stála za ztrátu vlastní dcery.
Po odchodu do důchodu jsem doufala, že konečně najdu své místo v rodině a budu blíž synovi Tomášovi a snaše Lucii. Místo toho jsem se však ocitla na okraji jejich života, neviditelná a nepotřebná. Tato zpověď je o bolesti samoty, když vás vlastní rodina přestane vnímat.
Jmenuji se Ivana a už měsíce balancuji mezi potřebami své rodiny a neustálými požadavky své tchyně. Každý víkend se ocitám v pasti, kdy se snažím být dobrou matkou, manželkou i snachou, ale přitom ztrácím samu sebe. Tohle je můj příběh o tom, jaké to je žít mezi dvěma ohni a hledat cestu ven.
Jsem důchodkyně a moje dcera Ela mi nedávno vyčetla, že jí finančně nepomáhám tak, jako její tchán a tchyně. Cítím bolest, nepochopení a zoufalství, protože moje možnosti jsou omezené a ona to nechápe. Hledám cestu zpět k sobě i k ní, abychom si znovu porozuměly.
Jmenuji se Marie Novotná a celý život jsem měla problém se svou snachou Lenkou. Když se můj syn Tomáš rozhodl rozvést, musela jsem čelit vlastním předsudkům i tomu, co znamená rodina. Toto je příběh o tom, jak se mi rozpadl svět a co jsem se nakonec naučila o lásce, přijetí a pouštění.
Můj život se obrátil naruby ve chvíli, kdy jsem musela rozhodnout, zda svého otce umístím do domova pro seniory. Od té doby mě rodina odsuzuje a já se každý večer potýkám s výčitkami a samotou. Hledám pochopení, ale nacházím jen ticho a odsuzující pohledy.
Od chvíle, kdy jsem slyšela Martinův hlas v telefonu, jsem věděla, že nás čeká další těžký den. Bez podpory našich rodičů jsme museli každý kámen našeho domova položit sami. Toto je příběh o naší vytrvalosti, lásce a hrdosti na to, co jsme dokázali vlastníma rukama.
