Jmenuji se Klára a vyprávím příběh o tom, jak se moje nejlepší kamarádka Jana po narození svého dítěte změnila k nepoznání. Naše přátelství bylo najednou plné napětí, nepochopení a bolesti, protože jsem ji ztrácela do světa mateřství, kterému jsem sama nerozuměla. Tento příběh je o zkoušce našeho vztahu, o pocitu bezmoci i o naději, že opravdové přátelství vydrží i ty nejtěžší chvíle.
Jmenuji se Marie a po šedesáti pěti letech života, kdy jsem vše obětovala svým dětem, jsem zjistila, že už nejsem vítaná ani ve vlastním bytě. Můj syn Petr a jeho žena Jana mě postupně vytlačili na okraj rodiny a já se cítím jako přítěž. Toto je můj příběh o obětování, přehlížení a bolesti mateřství v dnešním Česku.
Jmenuji se Anna a nikdy nezapomenu na ten den, kdy mi lékař oznámil, že možná nikdy nebudu mít děti. Tato zpověď je o mé osamělé cestě za snem stát se matkou, o boji s předsudky, nepochopením rodiny i společnosti a o odvaze jít na umělé oplodnění bez partnera. Všechno jsem vsadila na jednu kartu – své úspory, srdce i poslední zbytky naděje.
Jmenuji se Zuzana a vyprávím svůj příběh o tom, jak jsem se jako samoživitelka v malé vesnici na východě Čech musela postavit předsudkům, chudobě a vlastní rodině. Prošla jsem si ponížením, strachem i beznadějí, ale našla jsem v sobě sílu postavit se na vlastní nohy a vybudovat lepší život pro sebe a svou dceru. Dnes už vím, že i když se zdá vše ztracené, nikdy nesmíme přestat věřit sami v sebe.
Dcera mě požádala, abych se na týden nastěhovala k ní a pomohla jí s vnoučaty. Myslela jsem si, že jde jen o obyčejnou výpomoc, ale brzy jsem zjistila, že za tím stojí mnohem hlubší rodinné problémy. Tato zkušenost mě donutila přehodnotit vztahy v naší rodině i samu sebe.
Jedno odpoledne jsem zoufale požádala svou tchyni, aby mi pomohla s hlídáním syna. Její odmítnutí mě zasáhlo víc, než jsem čekala, a donutilo mě přehodnotit nejen naše rodinné vztahy, ale i samu sebe. Tato zkušenost mě naučila, že někdy musíme najít sílu tam, kde ji vůbec nečekáme.
Začalo to křikem z kuchyně, když jsem zjistila, že má dcera Lucie má porodní bolesti, ale místo toho, aby jela do porodnice, vařila večeři pro svého manžela. Její manželství s Tomášem mě vždycky znepokojovalo, protože Lucie se mu podřizovala až příliš. Tento den změnil nejen její život, ale i můj pohled na to, co znamená být matkou a ženou v české rodině.
Všechno začalo jedním nedělním obědem, kdy se moje rodina rozhodla, že budu hlídat neteř, protože jsem ‚stejně doma‘. Odmítla jsem, protože mám dost práce se svými dětmi a necítím se povinna převzít další odpovědnost. Teď se na mě všichni dívají skrz prsty a já přemýšlím, jestli jsem opravdu tak špatná, když myslím i na sebe.
Jmenuji se Lucie a nikdy bych nevěřila, že mě jednou vlastní manžel postaví před otázku, zda mám platit nájem v našem společném bytě. Po narození našeho syna jsem se snažila rodinu podpořit, ale místo vděku přišla studená sprcha. Můj příběh je o tom, jak se důvěra může rozpadnout, když se z lásky stane účetnictví.
Jsem mladá matka z Plzně, kterou manžel opustil krátce po narození našeho syna. Vyprávím o bolesti, zklamaných snech, boji o uznání v rodině i společnosti a o tom, jak těžké je znovu věřit. Na konci se ptám, jestli se někdy dokážu otevřít novému štěstí.
Jednoho deštivého odpoledne jsem zoufale potřebovala pomoc s dětmi, ale moje tchyně mě odmítla způsobem, který mi navždy změnil pohled na rodinu. Můj vztah s manželem i dětmi se otřásl v základech a já jsem musela přehodnotit, co pro mě znamená být součástí širší rodiny. Tento příběh je o zklamání, odvaze a hledání síly v sobě samé.
Jmenuji se Marie a jednoho deštivého rána mě můj syn Tomáš požádal, abych mu za peníze uklidila byt. Stála jsem před volbou, která rozervala mé srdce: přijmout jeho nabídku a ponížit svou mateřskou hrdost, nebo odmítnout a riskovat, že se mezi námi vytvoří propast. Tento příběh je o bolesti, pýše a o tom, kde končí láska a začíná sebeúcta.
