Jmenuji se Tomáš a právě jsem zjistil, že lednice je zase prázdná, protože moje mladší sestra Jana se svými dětmi přišla na návštěvu a všechno snědli. Vztek a bezmoc mě nutí přemýšlet, proč vždycky musím být ten, kdo všechno zachraňuje, zatímco Jana nikdy nenese odpovědnost. Příběh o rodinných konfliktech, vyčerpání a hledání hranic mezi pomocí a vlastním životem.
Celý život jsem obdivovala svého nevlastního otce Petra, který mi nahradil tátu, když nás ten biologický opustil. Před svatbou mé sestry Elišky jsem ale začala vnímat, že Petr ji upřednostňuje, což ve mně vyvolalo žárlivost a pocit přehlížení. Tento příběh popisuje moji cestu skrze bolest, smíření a hledání skutečného rodinného pouta během svatebních oslav.
Jmenuji se Jana a nikdy jsem si nemyslela, že největší boj v mém životě povedu ne s cizími lidmi, ale s vlastní rodinou. Když jsme s manželem Petrem koupili malý byt na okraji Brna, netušila jsem, jak moc se naše životy změní pod tlakem jeho matky. Každý den jsem musela balancovat mezi touhou po klidném domově a neustálými výčitkami, že jsme si dovolili žít podle sebe.
Jmenuji se Nora a nikdy bych nevěřila, že mě vlastní dcera dokáže vyhodit z bytu, který jsem celý život budovala. Všechno začalo jedním obyčejným telefonátem, který obrátil můj svět naruby. Teď stojím před otázkou, jestli jsem jako matka selhala, nebo jestli je dnešní doba prostě jiná.
Jednoho večera mi přišla zoufalá zpráva od mámy, že upadla a potřebuje pomoc. V panice jsem se snažila rozhodnout, co dělat, a během několika hodin se mi obrátil celý svět vzhůru nohama. Tento příběh je o strachu, rodinných konfliktech a o tom, jak těžké je někdy být dospělou dcerou v české rodině.
Jmenuji se Lenka a právě jsem musela udělat nejtěžší rozhodnutí svého života – umístit tátu do domova pro seniory. Rodina mě kvůli tomu odsoudila a já se snažím vyrovnat s pocitem viny i s jejich výčitkami. Sdílím svůj příběh, protože vím, že nejsem jediná, kdo někdy musí volit mezi láskou a vlastním vyčerpáním.
Jedno rozhodnutí mé tchyně obrátilo náš rodinný život vzhůru nohama. Museli jsme se s manželem a malým synem přestěhovat do její malé garsonky, zatímco ona se svou dcerou zabrala náš dvoupokojový byt. Vše, co jsem považovala za jisté, se začalo hroutit a já musela bojovat nejen o svůj domov, ale i o vlastní důstojnost.
Uprostřed chaotické večeře jsem si poprvé naplno uvědomila, že můj syn Matěj nerozumí hranicím. Náš rodinný boj o respekt a trpělivost mě přinutil přehodnotit nejen jeho výchovu, ale i vlastní přístup k rodičovství. Skrze slzy, hádky i nečekané chvíle porozumění jsem zjistila, že ta největší lekce čeká hlavně na mě.
Jmenuji se Marie a celý život jsem věřila, že neděle je dnem pro rodinu. Když mi snacha Jana oznámila, že už nemám chodit na nedělní obědy, zhroutil se mi svět. V tomto příběhu popisuji bolest, zklamání i hledání nového místa v životě, když vás vlastní rodina odstaví stranou.
Jmenuji se Tereza, jsem důchodkyně a bývalá učitelka z Brna. Po letech, kdy jsem žila jen pro své děti, jsem zůstala sama v tichu prázdného bytu, kde každý kout připomíná minulost. Toto je můj příběh o rodinných konfliktech, bolesti a otázce, zda mateřská láska může být zapomenuta.
Jmenuji se Petra a vyprávím příběh o tom, jak se můj bratr Jakub, kdysi nejbližší člověk v mém životě, postupně vzdálil celé naší rodině kvůli své ženě Lucii a její matce. Sleduji, jak se naše rodinné vztahy rozpadají, zatímco Jakub mlčí a nechává věci plynout. Bojuji s pocitem bezmoci a přemýšlím, jestli je možné ztracené pouto ještě někdy obnovit.
Vždycky jsem věřila, že dům po rodičích jednou připadne mně a mé dceři. Máma mi to slíbila, a nikdy mě nenapadlo, že by to mohlo být jinak. Ale jednoho dne jsem zjistila, že všechno je jinak – a že důvěra v rodině může být někdy tou největší chybou.
