Jmenuji se Tomáš a právě jsem zjistil, že lednice je zase prázdná, protože moje mladší sestra Jana se svými dětmi přišla na návštěvu a všechno snědli. Vztek a bezmoc mě nutí přemýšlet, proč vždycky musím být ten, kdo všechno zachraňuje, zatímco Jana nikdy nenese odpovědnost. Příběh o rodinných konfliktech, vyčerpání a hledání hranic mezi pomocí a vlastním životem.
Můj syn Ondřej se po bolestivém rozvodu vrátil zpět do mého malého bytu. Vzpomínám na roky, kdy jsem ho vychovávala sama, a teď sleduji, jak se snaží znovu postavit na nohy. Bojím se o něj, ale zároveň doufám, že najde sílu začít znovu a třeba i novou lásku.
Jmenuji se Štěpán a v patnácti letech jsem se ocitl uprostřed rozpadlé rodiny. Táta odešel za novou láskou, zatímco máma propadla depresím a já nevěděl, koho mám vlastně nenávidět víc – jeho, nebo sebe za to, že jsem jí nedokázal pomoct. Příběh o vině, odpuštění a hledání světla v temných časech.
Jmenuji se Božena a v sedmdesáti letech se cítím být sama, odstrčená a jako přítěž pro svou jedinou dceru. V tomto příběhu popisuji své každodenní boje s osamělostí, vnitřními pochybnostmi a touhou po blízkosti rodiny. Sdílím své myšlenky, vzpomínky i bolestné rozhovory, které mě přivedly až sem – k otázce, zda má člověk právo chtít být milován, i když už není mladý.
Jsem zdravotní sestra na neurologické rehabilitaci v Brně. Jednoho dne jsem musela čelit situaci, kdy si pro pacienta nikdo z rodiny nepřišel. Tento příběh je o tom, jak hluboké rodinné rány mohou být a jak těžké je někdy odpustit – sobě i druhým.
Jmenuji se Tomáš a nikdy jsem si nemyslel, že mě otcovství tak zasáhne. Po letech vztahu s Lenkou jsme se rozhodli mít dítě, ale místo očekávaného štěstí přišly hádky, únava a pocit selhání. Teď stojím na prahu rozhodnutí, které může změnit celý můj život.
Jmenuji se Martin a nikdy jsem nechtěl být otcem. Když mi do života vstoupil malý Tomáš, syn mé přítelkyně, musel jsem se rozhodnout, jestli přijmu roli, kterou jsem si nikdy nevybral. Tahle volba mě roztrhala na kusy a donutila mě přehodnotit všechno, čemu jsem věřil.
Jmenuji se Eva a celý život jsem sledovala, jak moje matka Hana žije na úkor druhých. Když její dluhy začaly ohrožovat i mě, musela jsem se rozhodnout, jestli budu dál platit za její chyby, nebo se konečně postavím sama za sebe. Tento příběh je o tom, jak těžké je vymanit se z rodinných pout a najít vlastní cestu.
Souhlasil jsem, že auto svého bratra přepíšu na sebe, abych mu pomohl v těžké době rozvodu. Netušil jsem, že se tím dostanu do finančních i rodinných problémů, které mě budou pronásledovat roky. Teď přemýšlím, jestli má smysl pomáhat rodině za každou cenu.
Jednoho večera mi manžel Petr oznámil, že má jinou ženu a odchází ode mě. Bez slz a bez slov jsem začala balit jeho věci, zatímco ve mně zuřil vnitřní chaos. Můj příběh je o tom, jak jsem se snažila najít samu sebe, ale místo světla jsem našla jen stíny a otázky, na které možná nikdy nenajdu odpověď.
Jmenuji se Nora Novotná a po infarktu jsem si uvědomila, jak moc se naše rodina vzdálila. Naše děti se nám vyhýbají, protože žijeme v obrovském domě, který jim připomíná samotu a chlad. Zoufale hledám cestu zpět k nim, ale nevím, jestli je ještě možné napravit to, co jsme roky přehlíželi.
Jsem Jana, matka dvou dětí, která po rozvodu musela začít znovu. V boji o přežití jsem dělala rozhodnutí, která měla chránit mou rodinu, ale nakonec nás rozdělila. Dnes se ptám, jestli jsem opravdu udělala to nejlepší pro své děti, nebo jestli jsem je ztratila kvůli vlastním chybám.
