Jmenuji se Iva a před pěti lety jsem jako studentka v Brně nečekaně porodila syna Matěje. Svěřila jsem ho rodičům, protože jsem věřila, že na něj budu mít čas později, ale osud rozhodl jinak. Až po tragické nehodě jsem pochopila, co znamená být matkou a jak hluboká je bolest ztráty.
Porod mého syna měl být nejšťastnějším okamžikem mého života, ale místo toho jsem zažila bolest a ponížení od svého manžela, Petra. Musela jsem čelit nejen jeho kritice, ale i svým vlastním strachům a pochybnostem. Nakonec jsem v sobě našla sílu postavit se za sebe a změnit nejen sebe, ale i naši manželskou cestu.
Stála jsem v bílých šatech před kostelem v Brně a v hlavě mi hučelo: „Tohle není můj život.“ Zasnoubená s Petrem, ale pod tlakem jeho rodiny jsem se cítila jako loutka, která ztrácí samu sebe. Příběh o tom, jak jsem se rozhodla postavit za svou svobodu, i když to znamenalo riskovat úplně všechno.
Jsem Jana a celý život mě pronásleduje otázka, zda je možné odpustit matce, která mě opustila. Když se po letech objevila na mém prahu, musela jsem čelit svým nejhlubším ranám i touze po smíření. Příběh o bolesti, rodině a odvaze postavit se vlastní minulosti.
Deset let jsem žila v manželství, které se postupně změnilo v obchodní smlouvu. Můj muž Tomáš začal náš vztah měřit penězi a já se snažila pochopit, kde jsme se ztratili. Tato zpověď je mým pokusem najít odpověď, zda má naše láska ještě šanci přežít.
Jsem čerstvá máma Jana a bydlím v paneláku na pražském sídlišti. Každý den čelím neustálému tlaku a zvědavosti sousedů, kteří chtějí vidět mé novorozené dítě a komentují každý můj krok. Bojuji s únavou, nejistotou i pocitem viny, když se snažím chránit své soukromí a najít odvahu říct: Stačí, tohle je jen moje.
Můj život se zhroutil v jediném okamžiku, když mi Petr oznámil, že chce rozvod. Vždycky jsem věřila, že naše manželství je pevné, i když jsme žili skromně. Teď stojím před rozhodnutím: bojovat za rodinu, nebo konečně začít žít podle sebe.
Jmenuji se Linda a kdysi jsem věřila, že zvládnu všechno. Dnes, když uklízím podle cizích pravidel v domě vlastního syna, cítím se ztracená a zrazená. Toto je příběh o mlčení, hrdosti a malých každodenních bitvách, které rozbily mou rodinu.
Jmenuji se Kateřina a můj život se obrátil naruby, když mi lékař oznámil diagnózu rakoviny. Největší bolest ale nepřišla z nemoci samotné, nýbrž z toho, že mě vlastní rodina v nejtěžší chvíli opustila. V tichu a samotě jsem musela najít sílu bojovat a znovu objevit samu sebe.
Jmenuji se Jana a můj život se zlomil jedné deštivé noci, když mi manžel opět vyčetl, že doma nic nedělám. Roky jsem obětovala své sny a sebeúctu pro rodinu, až jsem se přestala poznávat v zrcadle. Toto je můj příběh bolesti, zrady, probuzení a otázky: Je možné znovu najít samu sebe, když vás všichni berou jako samozřejmost?
Jmenuji se Marie a celý život jsem se snažila být tou nejlepší mámou a babičkou. Jednoho dne jsem si ale uvědomila, že jsem se v péči o vnoučata a pomocí dceři Zuzaně úplně ztratila. Toto je příběh o tom, jak jsem sebrala odvahu říct dost a začala znovu žít i pro sebe.
Jmenuji se Jana a vyprávím svůj příběh o tom, jak jsem v Ostravě musela čelit rodinným očekáváním, chudobě a osamělosti. Sama jsem vychovávala syna, zatímco mě opustili ti, od kterých jsem čekala lásku a podporu. Toto je moje zpověď a tichý výkřik pro všechny, kdo se cítí sami proti světu.
