Jednoho deštivého večera přivedl můj bratr Tomáš domů dívku, která měla být jeho snoubenkou. Všechno to začalo jako nevinný žert, ale brzy se z toho stala rodinná krize, která nás donutila přehodnotit naše vztahy a předsudky. Dodnes si kladu otázku, jestli jsme se opravdu poučili.
Jedním podpisem jsem chtěl pomoci svému bratrovi, ale tím jsem na sebe přivolal všechny jeho problémy. Balancoval jsem mezi rodinnou soudržností a vlastním štěstím, zatímco jsem se zamotával do dluhů, pokut a lží. Nakonec jsem musel pochopit, že i největší láska může člověka zničit.
Souhlasil jsem, že auto svého bratra přepíšu na sebe, abych mu pomohl v těžké době rozvodu. Netušil jsem, že se tím dostanu do finančních i rodinných problémů, které mě budou pronásledovat roky. Teď přemýšlím, jestli má smysl pomáhat rodině za každou cenu.
Jednoho deštivého večera mi zavolala teta Alena a oznámila, že jsme s bratrem zdědili starou vilu v Praze. Zpočátku to znělo jako splněný sen, ale brzy se ukázalo, že dědictví může být i prokletím. Vzpomínám na hádky, slzy a rozhodnutí, která navždy změnila naši rodinu.
Jsem Jana a stojím před nejtěžším rozhodnutím svého života. Táta nechce prodat dům, bratr s ním odmítá žít a já mám opustit svůj byt, abych zachránila rodinný klid. Každý den mě dusí pocit viny a bezmoci, protože ať udělám cokoliv, někdo zůstane nešťastný.
Jmenuji se Ondřej a právě teď sedím v kuchyni našeho starého domu v Brně, zatímco se za dveřmi hádá můj bratr s mojí ženou. Všechno, co jsem kdy považoval za pevné, se začíná drolit pod tíhou jednoho dávného tajemství, které vyplulo na povrch. Nevím, jestli mám stát při rodině, kterou jsem si vybral, nebo při té, do které jsem se narodil.
