Jmenuji se Jana a kdysi jsem věřila, že rodina je nejpevnější oporou. Když můj syn Matěj vážně onemocněl, všichni, které jsem milovala, se ode mě odvrátili. Zůstala jsem sama, bojovala za jeho zdraví i za vlastní důstojnost, zatímco mi nejbližší soudili mé rozhodnutí.
Vždycky jsem věřila, že přátelství je posvátné a že pomáhat blízkým je samozřejmost. Když mě Jana a Tomáš požádali, abych jim pronajala svůj byt, ani na chvíli jsem neváhala. Dnes stojím uprostřed zničeného domova a přemýšlím, jestli ještě někdy dokážu někomu věřit tak jako tehdy.
Jednoho deštivého úterního odpoledne jsem přišla domů dřív a našla svou tchyni, jak mi přerovnává oblečení ve skříni. Ten okamžik obrátil můj život vzhůru nohama – otřásl mým manželstvím, rodinnými vztahy i vírou v sebe samu. V tomto příběhu popisuji, jak jsem se naučila postavit sama za sebe a zároveň se snažila zachovat rodinný klid.
Jsem Alena, matka dvou dětí z pražského sídliště, a vyprávím o večeru, kdy jsem neměla co dát svým dětem k večeři. Příběh je o každodenním boji, studu a o tom, kam až sahá mateřská láska. Možná se v mém tichém pláči pozná i někdo další, kdo někdy musel sledovat, jak jeho děti usínají s prázdným žaludkem.
Jmenuji se Anna a každý zazvoněný telefon ve mně vyvolává úzkost. Moje dcera Lucie se mi ozývá jen tehdy, když potřebuje peníze, a já se snažím pochopit, kde jsme se jako rodina ztratily. Toto je můj příběh o bolesti, naději a touze znovu najít cestu ke své dceři.
Jmenuji se Zuzana a nikdy bych nevěřila, že budu stát za dveřmi vlastního bytu a bát se, že je někdo násilím otevře. S manželem Petrem jsme museli vyměnit zámky, abychom ochránili naše soukromí před jeho matkou, paní Marií, která svými zásahy rozbila naši rodinu. Její posedlost penězi a představou dokonalé snachy nás dovedla až na pokraj zhroucení.
Jmenuji se Jana a celý život jsem se snažila být tou nejlepší matkou pro svého syna Tomáše. Po rozvodu jsem ho vychovávala sama a doufala, že jednou pochopí, proč jsem dělala těžká rozhodnutí. Ale když jsem se setkala s jeho ženou, všechno se změnilo a já jsem přišla o to nejcennější – o jeho důvěru.
Jednoho večera mi manžel Petr oznámil, že budeme měsíc jíst jen rýži, abychom ušetřili. Děti mě prosily pohledem, abych něco řekla, ale bála jsem se narušit křehký klid v naší domácnosti. Můj příběh je o tom, jak nás mlčení a přehnané šetření dusilo a jak jsem se pokusila najít svůj hlas v rodině, kde každé slovo může vyvolat bouři.
Po smrti otce se naše rodina rozpadala. Máma chtěla spravedlivě rozdělit dědictví, ale já jsem skrývala těhotenství, které by všechno zničilo. Příběh o tajemství, vině a touze po odpuštění.
Jmenuji se Ivana a nikdy bych nevěřila, jak rychle se může rodina změnit v bojiště. Moje švagrová mě obviňuje, že její dcera nemá co jíst, i když za její situaci může její vlastní nevěra a rozhodnutí. Snažím se najít hranici mezi pomocí a zneužíváním důvěry, zatímco moje vlastní rodina se rozpadá pod tíhou napětí.
Všechno se změnilo ve chvíli, kdy mě můj syn, Tomáš, obvinil, že jsem mu vlezla do bytu bez jeho vědomí. Tato událost otevřela staré rány a odhalila pravdy, které jsme si v rodině nikdy neřekli. Příběh o důvěře, generačních konfliktech a o tom, jak snadno se může láska rozpadnout pod tíhou tajemství.
Jmenuji se Zdena, je mi sedmdesát tři let a žiji sama v paneláku na pražském Jižním Městě. Po smrti manžela a odchodu dětí do zahraničí jsem našla smysl v pomoci dětem, které nemají stejné možnosti jako ostatní. Můj příběh je o tom, jak jeden starý tablet a odvaha říct si o pomoc dokážou změnit životy nejen dětem, ale i celé komunitě.
