Jednoho deštivého rána jsem vezl svou ženu do porodnice s očekáváním druhého dítěte. Místo toho jsme se vrátili domů s trojčaty a já musel čelit strachu, chaosu i radosti, které jsem si nikdy nedokázal představit. Tento příběh je o tom, jak jsem se snažil obstát jako otec, manžel a člověk v situaci, která mě zcela převálcovala.
Jmenuji se Klára a už několik let se točím v kruhu nešťastných vztahů. Vždycky doufám, že tentokrát to bude jiné, ale nakonec zůstanu sama a zklamaná. Dnes vám popíšu jeden večer, kdy jsem si musela přiznat pravdu o sobě i o tom, proč pořád hledám lásku tam, kde ji nenajdu.
Jsem šedesátiletá vdova, která už tři roky nemá práci. Moje dcera Marika se mi vzdálila a letos mě ani nepozvala na své narozeniny. Přemýšlím, kde jsem udělala chybu a jestli máme ještě šanci najít si k sobě cestu.
Moje dcera mě přesvědčila, abych po letech samoty šla na rande. V kavárně jsem se setkala s mužem, který mi připomněl, že život nekončí rozvodem ani věkem. Musela jsem čelit svým strachům, předsudkům okolí i vlastní rodiny, ale nakonec jsem pochopila, že štěstí si zaslouží každý – bez ohledu na to, kolik mu je let.
Vyprávím svůj příběh zrady, kterou jsem zažila od svého manžela Tomáše. Po letech společného života mě opustil kvůli jiné ženě, když jsem se změnila a procházela těžkým obdobím. O pět let později nás osud znovu svedl dohromady a já musela čelit otázce, zda odpustit, nebo jít dál.
Jmenuji se Linda a v padesáti jsem se rozhodla, že si zasloužím ještě něco víc než jen být babičkou a hospodyní. Když jsem oznámila rodině, že mám nového přítele a chci se vdát, narazila jsem na odpor, který jsem nečekala – hlavně od svého zetě. Tento příběh je o tom, jak těžké je v Česku začít znovu žít, když už vás všichni vidí jen jako služku a babičku.
Život s mojí tchyní, paní Květou, byl jako vojenský výcvik. Každý den jsem bojovala o kousek svobody a snažila se pochopit, proč je na mě tak tvrdá. Nakonec jsem zjistila, že za její přísností se skrývá bolest i touha po uznání.
Jmenuji se Alena a v sedmdesáti letech jsem si uvědomila, že jsem celý život žila pro druhé – pro manžela, děti, rodiče. Teď, když jsem zůstala sama, mě tíží deprese a pocit promarněného času. Rozhodla jsem se ale, že ještě není pozdě začít žít pro sebe a hledat vlastní štěstí.
Jmenuji se Jitka a celý život jsem bojovala za to, abych mohla být sama sebou. I když mi je už přes šedesát, svět kolem mě se mě pořád snaží změnit. V tomhle příběhu vám ukážu, co to znamená žít podle vlastních pravidel, i když vás to stojí všechno.
Jmenuji se Petra a nikdy jsem si nemyslela, že budu stát na balkoně našeho panelákového bytu a přemýšlet, jestli to všechno zvládnu. S manželem Tomášem jsme už měli dvě děti, když přišla neplánovaná třetí – a s ní i pocit, že se mi život rozpadá pod rukama. Tohle je příběh o tom, jak jsem se snažila najít sama sebe v chaosu každodenního boje, únavy a nečekaných emocí.
Po pětadvaceti letech manželství jsem konečně našla odvahu říct svému muži pravdu o tom, co vím a co cítím. Celou dekádu jsem předstírala, že je všechno v pořádku, jen abych zachovala rodinu pohromadě. Teď už ale vím, že mám právo na vlastní štěstí, i když mě to stojí všechno, co jsem dosud znala.
Mobil mi nepřestával zvonit, zatímco slova mé maminky a tchyně mi zněla v hlavě: ‚Odpusť mu, buď rozumnější.‘ V tu chvíli jsem nevěděla, co je horší – zrada, nebo tlak, abych odpustila. Přes bolest, pochybnosti a nekonečné rozhovory jsem našla sílu odpustit a postavit naši rodinu na pevnější základy.
