Jmenuji se Jana a nikdy bych nevěřila, jak rychle se může život obrátit vzhůru nohama. Když jsme s manželem přišli o práci a hrozila nám exekuce, zůstala jsem sama s dětmi a pocitem naprosté bezmoci. Právě v těch nejtemnějších chvílích jsem však objevila sílu víry, která nás nakonec zachránila.
Všechno začalo tím, že jsem se rozhodla uspořádat velkou oslavu pro mého manžela Petra. Během příprav se mi všechno začalo hroutit pod rukama a já jsem musela hledat sílu tam, kde jsem ji už dlouho nehledala – v modlitbě. Ten den mi změnil pohled na rodinu, víru i samu sebe.
Od dětství jsem žila ve stínu mámina hněvu a nepochopení. Modlitba a víra mi pomohly najít cestu k odpuštění, i když cesta byla plná bolesti a vnitřních bojů. Dnes se ptám, jestli lze opravdu odpustit minulost, když jizvy zůstávají.
Všechno se zhroutilo během jediné noci, kdy mi manžel oznámil, že odchází. Zůstala jsem sama s dcerou, obviňovaná rodinou i přáteli, že jsem rozbila naši rodinu. Přesto jsem v sobě díky víře a modlitbě našla sílu jít dál a znovu věřit v lepší zítřky.
Jmenuji se Tereza a už třicet let žiju s rodiči v malém panelákovém bytě na pražském sídlišti. Každý den bojuji s nedostatkem soukromí, napětím a nevyřčenými slovy, ale právě víra a modlitba mi pomáhají najít v tom všem chaosu kousek klidu. Sdílím svůj příběh o tom, jak jsem se naučila přežít v těsném prostoru, kde je ticho vzácnější než zlato.
