Jsem Marie, babička malého Filípka. Můj vztah s nevěstou Lenkou je napjatý, protože odmítá, abych vnukovi dávala hračky, a místo toho chce jen peníze. Tato situace mě bolí a nutí přemýšlet, co vlastně znamená být rodinou.
Jednoho deštivého večera jsem stál před dveřmi bytu své bývalé ženy a v ruce svíral kytici, kterou jsem koupil ve spěchu na rohu náměstí. V hlavě mi vířily vzpomínky na naši společnou minulost, na syna, kterého jsem opustil, i na mladou ženu, se kterou jsem si myslel, že začnu nový život. Teď stojím na rozcestí a nevím, jestli mám sílu napravit chyby, které jsem způsobil.
Jmenuji se Lucie a nikdy jsem si nemyslela, že se ocitnu v situaci, kdy budu žádat svého manžela, aby mi platil za péči o naši dceru. Vždycky jsem věřila, že rodina je tým, ale když jsem zůstala na mateřské a všechno bylo jen na mně, začala jsem cítit křivdu a vyčerpání. Můj příběh je o tom, jak jsme se s manželem Petrem dostali na pokraj rozvodu kvůli nevyřčeným očekáváním a nepochopení hodnoty domácí práce.
Jmenuji se Petra a poslední měsíce mě trápí, že moji tchán a tchyně dávají přednost svému novému autu před návštěvou našeho syna. Snažím se pochopit jejich motivy, ale cítím se zrazená a osamělá, když vidím, jak málo pro ně jejich vnouče znamená. V příběhu popisuji naše napjaté rozhovory, rodinné hádky i vlastní zoufalství, které mě nutí ptát se, co je v životě opravdu důležité.
Po dvanácti letech manželství mě manžel opustil kvůli mladší ženě. Teď se vrátil a prosí o odpuštění, ale já nevím, jestli mu to dokážu dát. Bojím se, že když ho přijmu zpět, zůstane všechno stejné, ale zároveň nechci zůstat sama.
Jmenuji se Linda a nikdy bych nevěřila, že mě vlastní syn dokáže tak zranit. Po jeho svatbě se všechno změnilo – najednou jsme v jedné kuchyni měli dvě lednice a dvě rodiny. Příběh o tom, jak těžké je přijmout, že děti dospěly, a jak bolestné může být hledání nových hranic v rodině.
Jmenuji se Milena a v šedesáti dvou letech žiji sama v domku na okraji Plzně. Po rozvodu a zradě jsem zůstala bez dětí i partnera, ale rodina, která se o mě nikdy nezajímala, teď čeká na můj konec kvůli dědictví. Rozhodla jsem se jim ukázat, že můj život a dům nejsou na prodej.
Když jsme se s rodinou přestěhovali do nového bytu na sídlišti v Brně, cítila jsem se jako princezna. Tehdy jsem ale nedokázala pochopit, proč mi táta neustále opakuje, abych si vážila toho, co máme a držela se dál od party z vedlejšího bloku. Dnes, po letech a mnoha pádech, konečně chápu, co mi chtěl říct.
Jmenuji se Šárka a celý život jsem byla babiččinou oporou. Když jsem ji požádala, aby mi převedla dům, který pro mě znamenal domov i bezpečí, roztrhla se lavina nečekaných emocí a rodinných konfliktů. Teď přemýšlím, jestli jsem udělala správně, nebo jestli jsem zradila to nejcennější, co jsme spolu měly.
Můj syn vyrůstal bez otce a já ho vychovávala sama. Když se rozvedl, nabídla jsem jeho bývalé ženě, aby se nastěhovala k nám, protože neměla kam jít. Teď mám pocit, že jsem ztratila svého syna a nevím, jestli jsem udělala správnou věc.
Jednoho deštivého večera jsem musela udělat rozhodnutí, které mi roztrhlo srdce – vyhodit vlastní sestru a její děti z mého bytu. Všechno začalo jako obyčejná rodinná výpomoc, ale skončilo to hádkami, slzami a pocitem viny, který mě pronásleduje dodnes. Příběh o tom, jak těžké je nastavit hranice i mezi nejbližšími a co všechno může rozbít rodinné vztahy.
Jsem Marie a celý život jsem žila podle zásady: rodina je na prvním místě. Jednoho dne se však všechno změnilo, když má snacha Lucie vyvolala v restauraci scénu kvůli nevinnému dárku od mého syna. Od té chvíle jsem musela přehodnotit, co vlastně znamená být dobrou matkou, tchyní a ženou v české rodině.
