Jmenuji se Libuše a už několik let žiji sama v malém bytě na pražském sídlišti. Moje děti, Petr, Tomáš a Eva, mě sice pravidelně volají, ale jejich zájem působí čím dál víc povrchně. Dnes, když čekám na jejich příchod k narozeninám, přemýšlím, jestli jsem pro ně ještě matka, nebo už jen stará paní s bytem.
Jsem Jana, matka dvou dospělých dětí. Když dcera nabídla svému bratrovi, že se k ní nastěhuje, abychom mu ulehčili v těžké situaci, netušila jsem, že jedna její kamarádka dokáže naši rodinu téměř roztrhat. Příběh o tom, jak snadno může nedorozumění a cizí zásah zničit to nejcennější – rodinné pouto.
Jsem Jana a vždy jsem věřila, že upřímnost je základ každého vztahu. Když jsem zjistila, že můj manžel Petr potají splácí dluhy své bývalé ženy, zhroutil se mi svět. V tomhle příběhu sdílím své pocity, vnitřní boj a otázku, jestli láska opravdu stačí k obnovení důvěry.
Dva týdny jsem se ve vlastním bytě cítila jako vetřelec, když se na Velikonoce sjela celá rodina a nechtěla odjet. Nakonec jsem našla odvahu postavit se jim a říct dost. Tohle je příběh o tom, jak těžké je být asertivní vůči nejbližším a jak snadno se člověk může ztratit ve snaze zavděčit se všem.
Moje žena Jana mě po dvaceti letech opustila kvůli jinému muži. Zlomený jsem se vrátil do rodné vesnice za otcem, kde jsem musel čelit starým rodinným křivdám i vlastnímu smutku. Přes bolest, hádky a nová přátelství jsem se učil znovu najít sám sebe a pochopit, co znamená žít.
Jmenuji se Milena a nikdy bych nevěřila, že mě nejbližší lidé zradí. Můj manžel Petr a jeho matka mi vzali nejen domov, ale i víru v lásku a spravedlnost. Vyprávím svůj příběh o ztrátě, boji za děti a hledání vlastní hodnoty.
Jednoho deštivého úterního odpoledne jsem přišla domů dřív a našla svou tchyni, jak mi přerovnává oblečení ve skříni. Ten okamžik obrátil můj život vzhůru nohama – otřásl mým manželstvím, rodinnými vztahy i vírou v sebe samu. V tomto příběhu popisuji, jak jsem se naučila postavit sama za sebe a zároveň se snažila zachovat rodinný klid.
Vždycky jsem slyšela, že bez muže nejsem úplná. Rodina mě tlačila do svatby s Petrem, ale já toužila po něčem jiném – stát se mámou. Když už jsem byla na dně, rozhodla jsem se vzít osud do vlastních rukou a změnit svůj život navždy.
Jmenuji se Petra a vdala jsem se za Michala v naději, že společně zvládneme všechno. Když jsem zjistila, že naše nenarozené dítě má vážné zdravotní komplikace, zůstala jsem na všechno sama – manžel i jeho matka mě od sebe odtlačili. Tato zpověď je o bolesti, odvaze a hledání sebe sama v těžkých časech.
Jmenuji se Lucie a vždy jsem toužila po harmonické rodině. Když mě tchyně Marie přijala s otevřenou náručí, byla jsem šťastná, že mám v ní druhou mámu. Ale když jsme se s manželem Petrem začali rozcházet, ukázala mi svou pravou tvář a já pochopila, jak moc jsem podcenila varování vlastní maminky.
Jmenuji se Alena a už několik let žiju pod jednou střechou s manželem, jeho bratrem a jeho ženou Lenkou. Každý den se potýkám s frustrací z toho, že Lenka v domácnosti nehne ani prstem, zatímco já se snažím udržet rodinný klid. Příběh vypráví o mém vnitřním boji mezi touhou po spravedlnosti a strachem z rozvratu rodiny.
V den, kdy jsem po pohřbu svého manžela otevřela jeho starý telefon, se mi zhroutil svět. Všechno, co jsem si myslela, že vím o našem manželství, se rozpadlo během několika minut. Teď stojím před otázkou, jestli vůbec někdy někoho doopravdy známe.
