Začalo to hádkou, která změnila celý můj život. Můj manžel Petr mě zradil a tvrdil, že je to moje vina, protože jsem se příliš věnovala dětem. Toto je příběh o bolesti, zklamání a pomalém hledání vlastní hodnoty.
V den svých čtyřicátých narozenin jsem čekala na gratulace, které nikdy nepřišly. Pocit neviditelnosti mě donutil přehodnotit celý svůj život a vztahy s nejbližšími. Tohle je příběh o bolesti, zklamání, ale i o odvaze postavit se pravdě do očí.
Tři roky jsem strávila ve vězení za vraždu své rodiny, kterou jsem nespáchala. Po propuštění se vracím do rodného domu, kde mě čeká bratr Arturo – jediný, kdo přežil, ale také ten, kdo mě zradil. Snažím se najít pravdu a smíření v zemi, kde se vina často hledá snadněji než odpuštění.
Jednoho odpoledne mi sousedka Jana mezi dveřmi pošeptala, že můj manžel Petr vodí do našeho bytu jinou ženu. V ten moment se mi zhroutil celý svět a já musela čelit pravdě, kterou jsem dlouho odmítala vidět. Teď stojím na rozcestí: mám Petra konfrontovat, nebo mlčet a nechat vše plynout kvůli dětem?
Ve svých dvaapadesáti jsem dostala nečekané dědictví a chtěla jsem se o radost podělit se synem. Jenže místo vděčnosti jsem za dveřmi jeho pokoje zaslechla rozhovor, který mi zlomil srdce. V ten moment se mi obrátil celý svět naruby a musela jsem bojovat nejen o střechu nad hlavou, ale i o vlastní důstojnost.
Jednoho rána jsem předstíral, že odcházím do práce, a schoval se pod postel. To, co jsem tam zažil, mi obrátilo život naruby. Moje rodina, sousedé a já jsme se museli postavit pravdě, která byla bolestivější, než jsem si kdy dokázal představit.
Celý život jsem byla pro svého syna oporou, ale letos jsem poprvé myslela na sebe. Jeho slova mě zranila víc, než bych čekala, a já se rozhodla udělat něco, co jsem nikdy předtím neudělala. Je to sobecké, nebo jsem si konečně dovolila být spravedlivá sama k sobě?
Jmenuji se Lucie a už několik let žiji sama v malém bytě na pražském sídlišti. Celý život jsem obětovala svým třem dětem, ale teď čekám marně na jejich zavolání nebo návštěvu, která přichází čím dál méně často. Můžu se opravdu smířit s osamělostí, když mé srdce stále touží po rodině?
Jedné bouřlivé noci stála moje nejlepší kamarádka Lucie se svými dětmi před našimi dveřmi, zoufale hledající útočiště před násilím, které nechala za sebou. Můj manžel Petr je odmítl pustit dovnitř a já jsem byla rozpolcená mezi loajalitou k rodině a vlastním svědomím. Ta noc navždy změnila naše životy a donutila mě přemýšlet, co to vlastně znamená být člověkem.
Jedna věta mé tchyně, paní Barbory, mi obrátila život naruby. Mlčení mého muže a tlak jeho rodiny mě donutily bojovat za svůj hlas a své sny. Je to příběh o střetu rodinných tradic, touze po nezávislosti a hledání štěstí.
Jmenuji se Lucie a celý život jsem bojovala s tím, jak mě vnímá okolí. Když jsem začala tvořit groteskní autoportréty z pěny na holení, rozvířila jsem nejen internet, ale i vlastní rodinu. Můj příběh je o hledání sebe sama v zemi, kde se odlišnost neodpouští.
Jedno ráno jsem omylem vzala telefon svého manžela a to, co jsem v něm objevila, mi navždy změnilo život. Zprávy od neznámé ženy mi otevřely oči a já musela čelit pravdě o našem manželství. Teď stojím na rozcestí a nevím, jestli ještě někdy dokážu věřit.
