Jmenuji se Tomáš a ještě před rokem jsem žil s rodiči v malé chatě uprostřed šumavského lesa. Když jsme se přestěhovali do Plzně a já nastoupil do nové školy, stal jsem se terčem posměchu kvůli svému venkovskému původu a neobvyklému způsobu života. Přesto jsem našel sílu postavit se šikaně, najít si přátele a ukázat všem, že být jiný je někdy ta největší výhra.
Jmenuji se Tomáš a nikdy bych nevěřil, že se můj vlastní byt stane bojištěm o respekt a důstojnost. Jediný večer, kdy mi přítelkyně Klára zakázala spát ve vlastní posteli, obrátil můj život naruby. V příběhu popisuji, jak jsem se dostal do pasti vlastních kompromisů a jak těžké je najít odvahu postavit se za sebe.
Celý život jsem sledoval, jak máma dře, aby nás uživila. Teď, když sám pracuji noční směny, abych zabezpečil svou rodinu, mám pocit, že moje žena Jana vůbec nevidí, co pro ni a naše děti dělám. Všechno se vyhrotí jedné noci, kdy už dál nemůžu mlčet.
Jsem Jana, matka osmiletého Filipa. Po letech manželovy nevěry mě požádal o poslední setkání se synem. V tomto příběhu popisuji své vnitřní boje, strachy i naděje, které mě provázely v den, kdy se minulost znovu otevřela.
Před pěti lety jsem zjistila, že můj manžel Tomáš měl poměr s jinou ženou. Dnes, když píšu tento dopis jeho bývalé milence, cítím směs hněvu, smutku i určitého vítězství. Moje rodina prošla peklem, ale nakonec jsme našli cestu zpět k sobě a já jsem silnější než kdy dřív.
Jmenuji se Alena a nikdy bych nevěřila, že právě víra a modlitba budou tím, co mě podrží v nejtěžších chvílích. Když mi dcera Lucie oznámila, že chce odejít od svého muže, rozpadl se mi svět. Společně jsme hledaly cestu ven z bolesti, a právě v těchto chvílích jsem pochopila, jak hluboký význam může mít víra v rodinném životě.
Jmenuji se Jana Novotná a právě dnes, při slavnostním odhalení stipendia na památku mého bratra Marka, se mi v srdci mísí bolest i hrdost. Vzpomínám na jeho boj s předsudky, na naši rodinnou bolest i na to, jak jsme se snažili změnit svět kolem nás. Tento příběh je o tom, jak jedna tragédie může inspirovat změnu a jak těžké je najít smíření.
Jmenuji se Jana Novotná a nikdy bych nevěřila, že se mi život převrátí naruby během jedné jediné návštěvy u lékaře. Můj boj s rakovinou změnil nejen mě, ale i celou mou rodinu – odhalil skryté rány, ale také sílu, kterou jsem v sobě nikdy nehledala. Dnes se ptám: co byste udělali vy, kdyby vám osud podrazil nohy v tom nejlepším období života?
Nikdy bych nevěřila, že jeden obyčejný den a cesta vlakem do Brna mi převrátí život naruby. Všechno začalo hádkou s mámou a skončilo tím, že jsem v náručí držela cizí miminko. Dodnes přemýšlím, jestli jsem udělala správnou věc – a jestli bych to zvládla znovu.
Jednoho deštivého večera jsem jako hasička našla opuštěné miminko před naší stanicí v Brně. V tu chvíli jsem musela čelit nejen vlastnímu strachu a nejistotě, ale i předsudkům kolegů a nečekané chvále od našeho velitele. Tento příběh je o odvaze, lidskosti a o tom, jak jeden čin může změnit pohled na svět.
Jmenuji se Lucie a nikdy bych nevěřila, jaké peklo může rozpoutat jedno jméno. Když jsem své dceři dala jméno Dobromila, stala jsem se terčem posměchu a nenávisti na internetu i v rodině. Přesto jsem se rozhodla stát si za svým a bojovat za právo na naši jedinečnost.
Jmenuji se Jana a celý život jsem bojovala s tím, jak rozdílně vnímám své dvě děti – dceru Kláru a syna Tomáše. Zatímco k Tomášovi cítím bezpodmínečnou lásku, s Klárou mě pojí spíš napětí, výčitky a neustálý pocit selhání. Dnes vám chci otevřeně vyprávět svůj příběh, protože už dál nemůžu předstírat, že je všechno v pořádku.
