Celý život mi matka a nevlastní otec bránili vídat mého vlastního tátu. Když jsem se rozhodla je nepozvat na svou svatbu, byli v šoku. V tomto příběhu popisuji bolestné dětství, těžká rozhodnutí a okamžik, kdy jsem se konečně postavila za sebe.
Jednoho deštivého večera jsem opustil svou ženu a děti kvůli jiné ženě. Teď, když jsem všechno ztratil, se snažím pochopit, jak jsem mohl být tak slepý. Hledám cestu zpět, ale nevím, jestli mi to má rodina někdy odpustí.
Jmenuji se Marie a myslela jsem si, že když se přestěhuji k synovi Petrovi a snaše Lence, znovu najdu rodinné teplo. Místo toho se však cítím jako vetřelec ve vlastním životě, kde už nemám právo rozhodovat ani o maličkostech. Každý den bojuji s pocitem, že jsem jen hostem v domě, na který jsem přispěla, a přemýšlím, jestli ještě někdy najdu skutečný domov.
V den, kdy můj mladší bratr Matěj oznámil, že se v osmnácti letech chce oženit, jsem si myslela, že naše rodina zvládne všechno. Ale místo radosti přišlo rozdělení, hádky o peníze a dědictví, a nakonec bolestné uvědomění, že někdy ani láska nestačí. Teď stojím před troskami naší kdysi soudržné rodiny a přemýšlím, jestli jsme někde mohli udělat něco jinak.
Tehdy, když jsme děti nechali u mojí mámy, jsem netušila, jak moc se naše rodina změní. Všechno začalo rozhodnutím koupit byt na hypotéku, což spustilo vlnu hádek, nejistoty a slz. Dnes se ptám, jestli jsme měli právo riskovat klid našich dětí kvůli vlastním snům.
Na své šedesáté narozeniny jsem místo očekávaného překvapení dostala od manžela rozvodové papíry. V ten moment se mi zhroutil svět a musela jsem čelit nejen samotě, ale i otázce, kdo vlastně jsem po tolika letech manželství. Příběh o zradě, hledání sebe sama a odvaze začít znovu.
Jmenuji se Ivana a vyprávím příběh o tom, jak mě vlastní bratr Michal zradil, když odmítl pečovat o naši nemocnou maminku a chtěl prodat její dům. Prošla jsem bolestí, hněvem i zoufalstvím, ale nakonec jsem našla sílu postavit se za mámu i za sebe. Tahle zkušenost mě naučila, že někdy je třeba rodinu chránit i před jejími vlastními členy.
Všechno začalo jedním pozdním klepáním na dveře, když jsem spatřila svou uplakanou tchyni Naděždu. Můj vztah s Martinem už byl napjatý po letech boje s neplodností, ale když se nám narodila dvojčata, věřila jsem, že jsme konečně šťastní. Jenže stará zrada a tajemství z minulosti naši rodinu rozbily a odpuštění se zdá být nedosažitelné.
Všechno se změnilo v jediném okamžiku, když mi sousedka Jana šeptem sdělila, že můj manžel Ivan má poměr. Od té chvíle jsem se musela postavit svým největším strachům, čelit bolesti a rozhodnout se, co udělám se svým životem. Příběh je o zradě, odvaze a hledání vlastní hodnoty v těžkých chvílích.
Můj příběh začíná v deštivém podvečeru v Brně, kdy mě nečekaná hádka s tchyní postavila před rozhodnutí, která změnila celý můj život. Provedu vás láskou, lží i bolestivými volbami, které jsem musela udělat, a možná v mém příběhu najdete kousek sebe. Možná jste i vy někdy stáli na hraně a nevěděli, jestli všechno neztratíte.
Jmenuji se Alena, je mi 54 let a už několik let se snažím najít rovnováhu mezi láskou ke svému manželovi a hranicemi v našem smíšeném rodině. Každou sobotu se náš byt v Brně promění v bitevní pole, když přijde manželova dcera Petra se svými dětmi. V tom chaosu ztrácím samu sebe a přemýšlím, jestli někdy najdu své místo.
Jmenuji se Alena a v sedmdesáti letech jsem si uvědomila, že jsem celý život žila pro druhé – pro manžela, děti, rodiče. Teď, když jsem zůstala sama, mě tíží deprese a pocit promarněného času. Rozhodla jsem se ale, že ještě není pozdě začít žít pro sebe a hledat vlastní štěstí.
