Jmenuji se Lucie a nikdy jsem si nemyslela, že se ocitnu v situaci, kdy budu žádat svého manžela, aby mi platil za péči o naši dceru. Vždycky jsem věřila, že rodina je tým, ale když jsem zůstala na mateřské a všechno bylo jen na mně, začala jsem cítit křivdu a vyčerpání. Můj příběh je o tom, jak jsme se s manželem Petrem dostali na pokraj rozvodu kvůli nevyřčeným očekáváním a nepochopení hodnoty domácí práce.
Bydlím v paneláku na pražském sídlišti a nečekaně jsem se ocitla v pasti dobrých úmyslů. Moje sousedka Jana si zvykla, že se postarám o jejího syna, když ona nestíhá, ale já už to nezvládám. Bojím se, že když jí řeknu pravdu, zničím naše sousedské vztahy.
Jmenuji se Petra a poslední měsíce mě trápí, že moji tchán a tchyně dávají přednost svému novému autu před návštěvou našeho syna. Snažím se pochopit jejich motivy, ale cítím se zrazená a osamělá, když vidím, jak málo pro ně jejich vnouče znamená. V příběhu popisuji naše napjaté rozhovory, rodinné hádky i vlastní zoufalství, které mě nutí ptát se, co je v životě opravdu důležité.
Jednoho deštivého odpoledne jsem v brněnském obchodním centru zahlédla na monitoru fotku svého šestiměsíčního syna. To, co mělo být jen roztomilým momentem, se během pár hodin proměnilo v internetovou senzaci a roztočilo kolotoč událostí, které otřásly naší rodinou. Musela jsem čelit nejen nečekané slávě, ale i bolestivým otázkám o ochraně soukromí a důvěře mezi nejbližšími.
Jmenuji se Lucie a po narození dcery Elišky jsem se musela vrátit do práce. Najala jsem chůvu, ale něco mi na ní nesedělo. Když jsem nainstalovala skryté kamery, odhalila jsem pravdu, která mi změnila život.
Jednoho odpoledne jsem přišla domů a našla svou tchyni, jak drží fotku mého manžela jako miminka nad naším novorozeným synem. Tato scéna otevřela staré rány a vyvolala otázky o rodině, mateřství a o tom, komu vlastně naše děti patří. V příběhu se zamýšlím nad rolí babiček, rodinnými vztahy a tím, jak těžké je najít pochopení mezi generacemi.
Jmenuji se Lucie a nikdy bych nevěřila, že se ocitnu v situaci, kdy mě vlastní manžel obviní z toho, že jsme na dně. Přitom to byl on, kdo mě přesvědčil, abychom měli třetí dítě. Teď se hádáme kvůli každé koruně a já nevím, jak dál.
Jmenuji se Robert a právě jsem musel udělat rozhodnutí, které mi trhá srdce – umístit svou maminku do domova důchodců. Bojuji s pocitem viny, že jsem ji zradil, a zároveň se snažím pochopit, jestli jsem udělal to nejlepší pro ni i pro sebe. Sdílím svůj příběh, abych našel pochopení a radu od těch, kteří si prošli něčím podobným.
Jmenuji se Martin a stojím na rozcestí svého života. Miloval jsem svou ženu Janu, ale teď cítím, že už spolu nemůžeme být – jenže mám strach, že bez mé podpory se zhroutí. Příběh o vině, oběti a odvaze udělat krok do neznáma.
Jmenuji se Jana a právě se hádám s manželem, protože jeho teta nás znovu pozvala na dovolenou k moři. Minulý rok jsme se vrátili vyčerpaní, bez peněz a s pocitem, že jsme byli jen do počtu. Teď stojím před rozhodnutím, jestli znovu obětovat klid pro rodinné vztahy, nebo si konečně stát za svým.
Je tři ráno a já stojím v kuchyni, míchám guláš a snažím se utopit vzpomínky na svého bývalého manžela. V hlavě mi běží všechno, co mi udělal, jak mě zradil a jak jsem se z toho snažila dostat. Přemýšlím, jestli jsem někdy byla opravdu šťastná, nebo jsem jen hrála roli v jeho divadle.
Jmenuji se Petra a po smrti manžela jsem zůstala sama se třemi dětmi. Moje máma mi odmítla pomoci s hlídáním, i když jsem zoufale potřebovala pracovat, abych nás uživila. Příběh o bolesti, nepochopení a hledání síly tam, kde už žádná nezbývá.
