Jmenuji se Marie a po smrti manžela jsem žila sama v našem malém bytě na pražském Žižkově. Když se ke mně nastěhoval syn Tomáš s manželkou Lenkou, můj domov se proměnil v bitevní pole tichých výčitek, nevyřčených slov a ztracené svobody. Sdílím svůj příběh o bolesti, vnitřním boji a zoufalé touze najít zpět své místo, aniž bych ztratila rodinu.
Jedné noci jsem přišel o všechno, co jsem znal – dům, práci i důstojnost. Snažil jsem se být silný pro své děti, i když jsem sám uvnitř umíral. Nakonec mi pomocnou ruku podali lidé, od kterých bych to nikdy nečekal, a já pochopil, že naděje může přijít i z těch nejméně pravděpodobných míst.
Jmenuji se Marie a myslela jsem si, že když se přestěhuji k synovi Petrovi a snaše Lence, znovu najdu rodinné teplo. Místo toho se však cítím jako vetřelec ve vlastním životě, kde už nemám právo rozhodovat ani o maličkostech. Každý den bojuji s pocitem, že jsem jen hostem v domě, na který jsem přispěla, a přemýšlím, jestli ještě někdy najdu skutečný domov.
