Jmenuji se Milena a píšu tento příběh, protože už nemohu dál mlčet. Moje dcera Lucie se po svatbě s Tomášem změnila k nepoznání a naše rodina se rozpadá. Nejvíc mě bolí, že na výročí svatby svého otce nepřišla – a já nevím, jestli ji ještě někdy získáme zpět.
Jmenuji se Klára Novotná a nikdy nezapomenu na den, kdy jsem naposledy držela svého syna Ondřeje za ruku. Po tragické nehodě jsme museli učinit rozhodnutí, které změnilo život nejen nám, ale i jiné rodině. Tento příběh je o bolesti, odvaze a naději, která může vyrůst i z nejhlubšího smutku.
Jednoho deštivého večera jsem projela policejní zátaras cestou z noční směny, aniž bych tušila, že právě tam leží můj syn. V jediném okamžiku se mi obrátil život naruby a já musela čelit bolesti, kterou si žádná matka nedokáže představit. Tento příběh je o vině, nevyřčených slovech a o tom, jak těžké je žít dál, když vám osud vezme to nejcennější.
