Jmenuji se Lucie a nikdy bych nevěřila, že se můj vlastní táta rozhodne žít na můj účet, když jsem sama na mateřské. Místo podpory mi přidal další břemeno, a já se musím rozhodnout, jestli budu dál mlčet, nebo konečně řeknu dost. Příběh o tom, jak se rodinná pouta mohou stát okovy a kde je hranice mezi pomocí a zneužíváním.
Nikdy nezapomenu na ty tři dny, kdy se mi svět obrátil vzhůru nohama. Bylo mi teprve sedm let, ale musela jsem být dospělá, protože máma se přestala probouzet a moji malí bratři plakali hlady. Tahle zkušenost mě navždy změnila a dodnes si kladu otázku, jestli jsem mohla něco udělat jinak.
Jednoho večera mi přišla zoufalá zpráva od mámy, že upadla a potřebuje pomoc. V panice jsem se snažila rozhodnout, co dělat, a během několika hodin se mi obrátil celý svět vzhůru nohama. Tento příběh je o strachu, rodinných konfliktech a o tom, jak těžké je někdy být dospělou dcerou v české rodině.
Jednoho deštivého večera jsem se rozhodla, že už dál nebudu sama tahat celý náš domov na svých bedrech. Můj plán měl ukázat manželovi Tomášovi, jaké to je, když se domácnost rozpadá bez mého neustálého úsilí. Místo jednoduché lekce jsme ale oba zjistili, že za špinavým nádobím a nevyneseným košem se skrývá mnohem hlubší krize našeho vztahu.
