Po šedesátce jsem si zvykla na samotu. Až jednoho dne na zastávce někdo řekl: „Pořád máš ráda Šiklovou?“
Celý život jsem si myslela, že po šedesátce už mě nic nepřekvapí. Samota se stala mým každodenním společníkem, až do chvíle, kdy mě na autobusové zastávce oslovil někdo z minulosti. Ten den se mi obrátil svět naruby a já musela čelit starým ranám i novým nadějím.