Jmenuji se Jana a můj život se zlomil jedné deštivé noci, když mi manžel opět vyčetl, že doma nic nedělám. Roky jsem obětovala své sny a sebeúctu pro rodinu, až jsem se přestala poznávat v zrcadle. Toto je můj příběh bolesti, zrady, probuzení a otázky: Je možné znovu najít samu sebe, když vás všichni berou jako samozřejmost?
Stojím ve dveřích našeho bytu v Dejvicích, kufr v ruce, a cítím, jak se mi hroutí svět. Můj manžel Michal se změnil s každým dalším povýšením, a já jsem musela volit mezi vlastním štěstím a záchranou našeho manželství. Nakonec jsem zjistila, že někdy ani největší úspěch nedokáže zacelit prázdnotu, kterou zanechá ztracená láska.
Jmenuji se Ludmila a po čtyřiceti letech manželství jsem se rozhodla odejít od svého muže. Už jsem nemohla dál snášet jeho lhostejnost a neochotu pomáhat v domácnosti. Teď stojím na prahu nové etapy života a přemýšlím, jestli jsem udělala správné rozhodnutí.
Celý život jsem byla ta, která ustupuje, naslouchá a drží rodinu pohromadě, zatímco mé vlastní sny a potřeby zůstávaly nevyslovené. Jednoho večera jsem však zaslechla své jméno pronesené jako pouhou poznámku v rozhovoru, který se mě přímo týkal – a v tu chvíli jsem pochopila, že už dál nechci být jen tichým stínem. Toto je příběh o tom, jak jsem se naučila říct dost a začala bojovat o své místo nejen u rodinného stolu, ale i ve vlastním životě.
Jmenuji se Ivana a už dvanáct let žiju v manželství s Markem, kde peníze určují vše. Můj příběh je o hledání vlastní hodnoty a nezávislosti, rozpolcený mezi touhou zachovat rodinu a potřebou uniknout z dusivého vztahu. Po letech mlčení, potlačených hádek a zapomenutých snů přemýšlím, jestli útěk je jediná cesta, jak si vzpomenout, kdo vlastně jsem.
Všechno začalo jedním nedělním obědem, kdy jsem poprvé viděla, jak se můj syn Tomáš a jeho žena Klára hádají kvůli domácím pracím. Jako matka jsem byla zvyklá na tradiční rozdělení rolí, ale Klára trvala na tom, že domácnost je věc všech. Postupně jsem musela přehodnotit své představy o rodině, spravedlnosti a lásce.
