Jmenuji se Božena a celý život jsem byla ta, která všechno zařídí, uklidí, uvaří a vyslechne. Teprve nedávno jsem pochopila, jaké to je mít čas jen pro sebe – a co všechno mě to stálo. Sdílím svůj příběh, protože vím, že nejsem jediná, kdo se v tom může poznat.
Jmenuji se Tomáš a celý život jsem byl tím, kdo držel naši rodinu nad vodou. Všichni spoléhali na mou pomoc, ale nikdy mi to nevrátili, spíš mě jen vysávali. Teď už jsem na dně a musím si položit otázku, jestli mám právo konečně myslet na sebe.
Přijela jsem pomoci dceři s vnukem, ale ocitla jsem se v pasti očekávání, nevyřčených výčitek a vlastního vyčerpání. Každý den byl bojem mezi touhou být oporou a pocitem, že jsem jen služka bez uznání. Teď přemýšlím, kde je hranice mezi obětavostí a ztrátou sebe sama.
Jmenuji se Zuzana a už roky žiju v nekonečném kolotoči vaření pro svého manžela Davida, který odmítá jíst cokoli, co není čerstvě připravené. Každé ráno vstávám dřív než všichni ostatní, po práci spěchám domů, abych znovu stála u plotny, a přitom se cítím stále unavenější a nepochopená. Začínám si klást otázku, jestli je tohle opravdu život, který jsem chtěla, a kde v tom všem vlastně jsem já sama.
Jmenuji se Jana a celý život jsem byla ta, která nikdy neřekla ne. Můj byt v Praze se stal azylem pro rodinu i přátele, kteří mě brali jako samozřejmost. Teprve když jsem se psychicky zhroutila, pochopila jsem, že musím začít chránit sama sebe a říct dost.
Jmenuji se Ivana a už měsíce balancuji mezi potřebami své rodiny a neustálými požadavky své tchyně. Každý víkend se ocitám v pasti, kdy se snažím být dobrou matkou, manželkou i snachou, ale přitom ztrácím samu sebe. Tohle je můj příběh o tom, jaké to je žít mezi dvěma ohni a hledat cestu ven.
Jmenuji se Marie a poslední měsíce se můj život točí jen kolem hlídání vnučky. Moje dcera Jana očekává, že budu vždy k dispozici, ale já už začínám být na dně. Bojím se, že když řeknu dost, ztratím nejen její důvěru, ale i kontakt s vnučkou.
Jmenuji se Jana a žiju se svým synem v pražském paneláku. Vztah se sousedkou Lenkou, která mě začala využívat jako chůvu pro svou dceru, mě přivedl na pokraj sil. Toto je příběh o tom, jak jsem se naučila říkat ne, i když mě tížily výčitky, strach ze samoty a touha po uznání.
Jednoho deštivého odpoledne jsem konečně našla odvahu říct paní Marii, že už nemůžu být její holka pro všechno. Roky jsem jí pomáhala, zatímco její dcera Lenka z Prahy přijížděla jen zřídka. Tohle je příběh o hranicích, vině a tiché bitvě každé ženy, která se snaží být dobrou sousedkou, dcerou i matkou zároveň.
Jednoho rána se můj život obrátil naruby, když můj manžel Petr upadl na našem dvorku a už nikdy nevstal bez cizí pomoci. Od té chvíle jsem se stala nejen jeho ženou, ale i jeho opatrovatelkou, a každý den bojuji s únavou, výčitkami i strachem z budoucnosti. Přestože mě zoufalství někdy dusí, nedokážu ho opustit – a ptám se sama sebe, kde je hranice mezi láskou a obětí.
Jmenuji se Petra a nikdy jsem si nemyslela, že budu stát na balkoně našeho panelákového bytu a přemýšlet, jestli to všechno zvládnu. S manželem Tomášem jsme už měli dvě děti, když přišla neplánovaná třetí – a s ní i pocit, že se mi život rozpadá pod rukama. Tohle je příběh o tom, jak jsem se snažila najít sama sebe v chaosu každodenního boje, únavy a nečekaných emocí.
Jmenuji se Lenka a poslední rok mého života se točí kolem péče o mou stárnoucí maminku. Každý den bojuji s pocitem viny, vyčerpáním a otázkou, kde je hranice mezi pomocí a vlastním životem. V tomto příběhu sdílím své nejhlubší obavy, rodinné konflikty i okamžiky, kdy jsem se cítila na dně.
