Jmenuji se Petra a každou neděli vozím své dvě děti k mojí mamince, jejich babičce. Poslední dobou ale pozoruji, jak se kluci u babičky nudí a já nevím, jak to změnit, protože mám pocit, že tím trpí nejen oni, ale i naše vztahy. Dnes vám popíšu jeden z těchto dnů, kdy se napětí mezi generacemi vyhrotilo a já musela hledat cestu, jak rodinu znovu spojit.
Jmenuji se Jana a celý život jsem bojovala s pocitem, že musím svého syna chránit před vším zlým. Když jsem se po škole ocitla bez práce a s malým dítětem, rodiče mě přesvědčili, že mám zůstat doma. Teď, když je Honzovi osmnáct, stojím před nejtěžším rozhodnutím svého života – pustit ho konečně do světa.
Celý život jsem byla tlačena k dokonalosti, místo dětství jsem měla jen učení a povinnosti. Když jsem se po letech vrátila do rodného domu s nadějí na nový začátek, zjistila jsem, že staré rány se nezahojily. Můj příběh je o hledání domova, smíření a otázce, zda lze vůbec někdy uniknout stínu minulosti.
Dvanáct let jsem vychovávala svou vnučku Aničku, věřila jsem, že její matka, moje dcera Lenka, pracuje v zahraničí. Jednoho dne mi však Anička řekla pravdu, která mi obrátila život naruby. Musela jsem se postavit nejen minulosti své rodiny, ale i svým vlastním selháním.
Jsem babička, která jako jediná vidí, jak má vnučka trpí pod tlakem své matky. Sleduji, jak se z hudby stává nástroj bolesti místo radosti. Bojuji s pocitem bezmoci a hledám odvahu zasáhnout.
Jmenuji se Jana a nikdy bych nevěřila, že obyčejný účes může rozdělit rodinu i celou školu. Když mého syna Tomáše ostříhala učitelka bez mého vědomí, roztočil se kolotoč nedůvěry, bolesti a otázek, na které nikdo nechtěl odpovědět. V příběhu popisuji, jak jeden čin dokáže odhalit hlubší předsudky a jak těžké je najít spravedlnost v české realitě.
Jsem Marie a dnes vám povím o tom, jak mě šokovala výchova mé snachy Lenky. Když jsem viděla, jak je moje vnučka mezi ostatními dětmi terčem posměchu kvůli rozhodnutím své matky, roztrhlo mi to srdce. Bojím se, že její výchovné metody jí zničí dětství i vztahy.
Vždycky jsem si představovala dokonalý život v krásném domě s usměvavou rodinou. Místo toho jsem dostala starý dům na okraji Plzně a dceru, která mi každý den obrací život vzhůru nohama. Přesto jsem právě díky nim objevila, co znamená skutečné štěstí a láska.
Ve třiceti osmi letech jsem konečně porodila syna, po letech marného snažení. Teď však čelím každodennímu boji s jeho rozmazleností a s pocitem viny, že jsem mu nedokázala nastavit hranice. Můj příběh je o lásce, zoufalství i naději, že ještě není pozdě něco změnit.
