Jsem Jana, manželka a matka dvou dětí. Poslední dobou mám pocit, že se ode mě očekává, že se rozdám do posledního kousku – ať už jde o čas, energii nebo věci, které jsou jen moje. Tahle zpověď je o tom, jak těžké je najít odvahu postavit se za sebe i před vlastní rodinou.
Jmenuji se Lucie a nikdy bych nevěřila, že se ocitnu v situaci, kdy mě vlastní manžel obviní z toho, že jsme na dně. Přitom to byl on, kdo mě přesvědčil, abychom měli třetí dítě. Teď se hádáme kvůli každé koruně a já nevím, jak dál.
Můj syn vyrůstal bez otce a já ho vychovávala sama. Když se rozvedl, nabídla jsem jeho bývalé ženě, aby se nastěhovala k nám, protože neměla kam jít. Teď mám pocit, že jsem ztratila svého syna a nevím, jestli jsem udělala správnou věc.
Nikdy jsem nechtěl dům své matky, ale po její smrti jsem se stal nepřítelem vlastní rodiny. Každá vzpomínka na dětství se proměnila v bolest a pocit viny. Přemýšlím, jestli je možné znovu postavit mosty, když v očích ostatních vidím jen podezření a závist.
