Jmenuji se Robert a právě jsem musel udělat rozhodnutí, které mi trhá srdce – umístit svou maminku do domova důchodců. Bojuji s pocitem viny, že jsem ji zradil, a zároveň se snažím pochopit, jestli jsem udělal to nejlepší pro ni i pro sebe. Sdílím svůj příběh, abych našel pochopení a radu od těch, kteří si prošli něčím podobným.
Jmenuji se Ludmila a po čtyřiceti letech manželství jsem se rozhodla odejít od svého muže. Už jsem nemohla dál snášet jeho lhostejnost a neochotu pomáhat v domácnosti. Teď stojím na prahu nové etapy života a přemýšlím, jestli jsem udělala správné rozhodnutí.
Jmenuji se Marie a dnes, po padesáti letech manželství, jsem si znovu oblékla své svatební šaty. Vzpomínky na naši lásku, na všechny krize, hádky i smíření, mě zaplavily s takovou silou, že jsem se rozplakala. Karel, můj muž, stál přede mnou a poprvé po letech nevěděl, co říct.
Minulý týden jsem musela přijmout svou maminku do našeho bytu, protože její vlastní domov už nebyl jejím. S Haroldem, mým nevlastním otcem, jsme vždycky drželi při sobě, ale teď se mezi námi začínají objevovat trhliny. Péče o něj je čím dál těžší a s příchodem maminky se všechno změnilo.
