Jednoho deštivého večera mě sousedka obvinila, že se nestarám dostatečně o svou babičku. V příběhu popisuji, jak mě její slova zasáhla, jak jsem se snažila vyrovnat s tlakem okolí a jak jsem bojovala za důstojnost své rodiny. Nakonec přemýšlím, zda je možné najít pochopení mezi lidmi, kteří vidí jen zlomek našeho života.
Jmenuji se Markéta a myslela jsem, že nový byt v pražských Vršovicích mi přinese klid. Místo toho jsem se ocitla v pasti manipulací a neustálých požadavků své sousedky Aleny, která si z mé ochoty udělala samozřejmost. Musela jsem najít sílu postavit se jí i svým vlastním pochybnostem.
Jmenuji se Petr Novák a nikdy bych nevěřil, že mě jednou odvede policie z vlastního bytu. Všechno začalo nevinně – jen jsem chtěl trochu klidu a ticha, ale sousedé nade mnou měli jiné představy o životě. Moje snaha dovolat se pomoci skončila ostudou, která mi změnila život a donutila mě přemýšlet, kde je hranice mezi spravedlností a zoufalstvím.
Jednoho deštivého večera jsem otevřel dveře své garsonky a našel tam sousedku Janu, promočenou a hladovou. Netušil jsem, že tahle chvíle změní celý můj život. Dnes, po letech manželství, se ptám sám sebe, jestli jsem udělal správné rozhodnutí, když jsem ji tehdy pozval dál.
Bydlím v paneláku na pražském sídlišti a nečekaně jsem se ocitla v pasti dobrých úmyslů. Moje sousedka Jana si zvykla, že se postarám o jejího syna, když ona nestíhá, ale já už to nezvládám. Bojím se, že když jí řeknu pravdu, zničím naše sousedské vztahy.
Jmenuji se Tereza a nikdy bych nevěřila, že jedno zaklepání na sousedovy dveře změní celý náš život. Když máma už nemohla dál a brácha potřeboval pomoc, musela jsem překonat stud i hrdost. Co následovalo, mi otevřelo oči o lidech, o sobě i o tom, co znamená skutečná pomoc.
Po letech rušného rodinného života jsem zůstala sama. Děti mají své rodiny a já se musím naučit žít s prázdnotou, kterou po sobě zanechaly. Překvapivé přátelství se sousedkou Janou mi ale ukázalo, že i na stará kolena může přijít nový začátek.
