Jmenuji se Alena a posledních sedm let sleduji, jak se můj syn Tomáš vzdaluje. Jeho žena Jana mě přehlíží a já mám pocit, že už do jejich života nepatřím. Snažím se najít cestu zpět, ale čím víc se snažím, tím víc se propadám do samoty.
Kdysi jsem byla středem každé oslavy, dnes na své narozeniny sedím sama v kuchyni a čekám na zprávu, která nepřijde. Moje rodina se rozpadla kvůli starým křivdám a přátelé se rozprchli do svých životů, zatímco já zůstala v malém městě s pocitem, že už nikoho nezajímám. Vyprávím svůj příběh o ztrátě, tichu a touze po blízkosti, kterou možná znáte i vy.
Jsem Petr, čtyřicetiletý ovdovělý otec čtyř dětí. Jednoho večera jsem musel učinit rozhodnutí, které mi obrátilo život naruby a postavilo mě před soud. Teď se ptám sám sebe, kde je hranice mezi lidskou chybou a skutečným selháním.
V okamžiku, kdy jsem nejvíc potřebovala oporu, zůstala jsem sama. Otec mého dítěte si vybral jinou ženu a já musela čelit předsudkům společnosti i vlastním strachům. Dnes se ptám: Má cenu věřit v lásku, když tě nejvíc zradí?
Jmenuji se Kateřina a můj život se obrátil naruby, když mi lékař oznámil diagnózu rakoviny. Největší bolest ale nepřišla z nemoci samotné, nýbrž z toho, že mě vlastní rodina v nejtěžší chvíli opustila. V tichu a samotě jsem musela najít sílu bojovat a znovu objevit samu sebe.
Jsem Marie a právě jsem slyšela, jak mě moje snacha Petra obviňuje, že rozvracím manželství mého jediného syna Tomáše. V té chvíli se mi zhroutil svět a začala jsem přemýšlet, kde jsem jako matka udělala chybu a jestli mám ještě v jejich rodině místo. Příběh je o bolesti, nedorozumění a hledání rovnováhy mezi mateřskou láskou a respektem k nové rodině mého syna.
Můj život se obrátil naruby ve chvíli, kdy jsem musela rozhodnout, zda svého otce umístím do domova pro seniory. Od té doby mě rodina odsuzuje a já se každý večer potýkám s výčitkami a samotou. Hledám pochopení, ale nacházím jen ticho a odsuzující pohledy.
Jmenuji se Lucie a nikdy jsem si nemyslela, že budu stát před dveřmi svého strýce Karla a třást se strachy, jestli mě vůbec pustí dovnitř. Tentokrát jsem od něj nechtěla peníze ani odvoz – potřebovala jsem jen, aby mě vyslechl, protože doma už to dál nešlo. V tomhle příběhu popisuji, jaké to je, když rodina selže a člověk hledá oporu tam, kde ji nečekal.
Jmenuji se Lucie. Po rozvodu s Petrem jsem věřila, že dokážeme být dobrými rodiči pro naše děti, i když už nejsme spolu. Ale skutečnost byla mnohem bolestivější a osamělejší, než jsem si kdy dokázala představit.
Jmenuji se Klára a vyprávím příběh své sestry Jany, která sedm let žila v bytě své bývalé tchyně. Věřila, že rodina jí vždy pomůže, ale když přišel čas čelit důsledkům svých rozhodnutí, zůstala sama a plná hořkosti. Je to příběh o rodinných očekáváních, vděčnosti a hranicích, které si často neumíme nastavit.
Jsem Marie, babička dvou vnoučat, která byla vždy středem mého světa. Najednou jsem zjistila, že mě má snacha Lucie začala od mých vnoučat vzdalovat, a bolest z této ztráty mě přinutila hledat pravdu. V tom procesu jsem musela čelit nejen rodinným konfliktům, ale i vlastnímu strachu ze samoty.
Po letech strávených v Německu jsem se vrátila do Prahy, abych byla blíž svým třem dětem, kterým jsem koupila byty a obětovala celý život. Místo vděčnosti a lásky mě ale čekalo odmítnutí a bolestná samota. Teď, když sedím sama v malém bytě na okraji města, přemýšlím, kde se stala chyba a jestli vůbec ještě někdy najdu cestu zpět ke své rodině.
