Jmenuji se Ondřej a nikdy jsem si nemyslel, že mě obyčejný den v pražské tramvaji donutí přehodnotit celý můj život. Příběh o tom, jak jsem obětoval roky pro vztah, který mi nikdy nevrátil to, co jsem do něj vložil, a jaké to je, když si uvědomíte, že čas je to nejcennější, co máte. Moje cesta za pochopením vlastní hodnoty byla bolestivá, ale nakonec osvobozující.
Jednoho deštivého večera jsem na tramvajové zastávce potkala muže, kterého jsem kdysi milovala. Jeho přítomnost ve mně vyvolala vzpomínky na bolestné rozchody, rodinné hádky a vlastní nejistoty. Tento příběh je o tom, jak těžké je odpustit sobě i druhým a najít sílu jít dál.
Jmenuji se Lucie a před třemi lety mě můj manžel Petr opustil, když jsem byla v devátém měsíci těhotenství. Teď se objevil zpět v našem životě a prosí o druhou šanci. Nevím, jestli mu mám odpustit, nebo chránit sebe a naši dceru.
Všechno začalo jedním rozhovorem, který mi obrátil život naruby. Můj přítel Tomáš mi oznámil rozchod, aniž by mi dal šanci cokoli vysvětlit, a já souhlasila – dokud jsem ho neviděla s mojí nejlepší kamarádkou Lenkou. Tehdy jsem pochopila, že skutečná bolest nepřichází z konce vztahu, ale ze zrady těch, kterým nejvíc důvěřujete.
Začínám svůj příběh v okamžiku, kdy se mi rozpadá vztah s Robertem, mou první velkou láskou. Postupně procházím dalšími vztahy s Natálií a Zuzanou, které mě učí, že láska není vždy navždy, ale každá má svůj smysl. Nakonec se učím odpouštět sobě i ostatním a přemýšlet, co vlastně znamená milovat a pustit.
Jednoho večera mi manžel oznámil, že už mě nemiluje a chce odejít. Zůstala jsem sama s našimi dvěma malými dětmi a musela jsem čelit nejen vlastnímu zlomenému srdci, ale i každodenním starostem. V tomto příběhu popisuji svůj boj o sebeúctu, rodinu a hledání nového smyslu života.
