Můj svět se zhroutil v okamžiku, kdy jsem slyšela slovo ‚rakovina‘. Bojuji nejen s nemocí, ale i s reakcemi své rodiny a vlastními strachy. Přesto v sobě nacházím sílu, o které jsem dřív neměla tušení, a učím se říkat pravdu, i když to bolí.
Jmenuji se Zoja a celý život jsem žila pro svou rodinu. Když jsem zjistila, že mě můj vlastní vnuk Filip chce připravit o domov, musela jsem najít sílu postavit se mu. Tento příběh je o bolesti zrady, odvaze postavit se vlastní krvi a o tom, jak jsem si zachránila důstojnost i budoucnost.
Když mě dcera Klára požádala, abych se na týden nastěhovala a pomohla s vnukem Matýskem, netušila jsem, jak hluboko sahají jejich problémy. Během těch několika dnů jsem zjistila, že nejde jen o hlídání dítěte, ale o rozpadající se rodinu a zoufalou potřebu podpory. Musela jsem se rozhodnout, jak moc se do jejich života vměšovat a jestli vůbec ještě umím být oporou.
Jsem Marie, babička tří vnoučat, a vždy jsem věřila v pevné rodinné hodnoty. Když se však do naší rodiny přivdala Jana, všechno se změnilo – její volná výchova mě dohání k zoufalství a mám pocit, že ztrácím nejen vnoučata, ale i syna. Každý den bojuji s pocitem bezmoci a ptám se sama sebe, jestli ještě existuje cesta zpět ke klidu a lásce v naší rodině.
Jsem matka, která se už roky potýká s pocitem viny, protože její dospělý syn stále žádá o finanční pomoc. Každá jeho prosba mě roztrhává mezi mateřskou láskou a zdravým rozumem. Toto je můj příběh o lásce, zklamání a těžkých rozhodnutích, která musí matka udělat.
Jmenuji se Ivana a žiju v Praze. Můj život se obrátil vzhůru nohama ve chvíli, kdy mi sousedé prozradili, že mě můj manžel Petr podvádí. Toto je příběh o zradě, bolesti, ale i o síle, kterou jsem v sobě objevila, když jsem zůstala sama.
Můj muž mi po letech přinesl kytici růží. Ještě ten den jsem zjistila, že nebyly určené pro mě. Příběh o zradě, mlčení a odvaze postavit se pravdě v české rodině.
Vyprávím svůj příběh o tom, jak smrt babičky a boj o dědictví roztrhal naši rodinu. Můj bratr Petr se mi odcizil, máma se zhroutila a já zůstala sama s pocitem viny i ztráty. Přemýšlím, jestli nám ten dům vůbec stál za to, když jsme přišli o všechno ostatní.
Můj syn Tomáš se po rozvodu nastěhoval zpět ke mně do malého bytu na pražském sídlišti. Vždycky jsem ho vychovávala sama a věřila, že až vyroste, bude mi oporou. Teď ale místo klidu zažívám napětí, hádky a pocit, že můj domov už není mým útočištěm.
Jmenuji se Lucie a už dva roky se snažím získat byt po babičce, který mi podle závěti patří. Moje máma mi ho ale odmítá předat a každá naše debata končí hádkou a slzami. Cítím se zrazená, zmatená a ptám se sama sebe, jestli je možné milovat rodinu a zároveň bojovat za to, co je moje.
Jsem Marie a nedávno jsem udělala rozhodnutí, které mi roztrhalo srdce, ale zároveň mi přineslo nečekanou úlevu. Vyhodila jsem svého syna Tomáše z bytu a rozhodla se žít se svou snachou Lenkou, protože už jsem dál nemohla snášet jeho chování. Teď se každý den ptám, jestli jsem udělala správně, nebo jestli jsem zradila vlastní krev.
Můj život se zhroutil v okamžiku, kdy se půl roku po tragické smrti rodičů objevil nevlastní bratr a oznámil mi, že všechno, co jsem považovala za domov, patří jemu. Zůstala jsem sama, bez peněz a bez budoucnosti, zatímco mě tížily stíny rodinné minulosti i nespravedlnost českého právního systému. Kdo vlastně jsem, když jsem přišla o všechno?
