Všechno začalo jedním rozhovorem, který jsem nikdy neměla slyšet. Jmenuji se Eliška a celý život jsem cítila, že do své rodiny tak úplně nezapadám. Když mi bylo patnáct, našla jsem dopis, který mi obrátil svět vzhůru nohama a donutil mě přehodnotit, kdo vlastně jsem.
Stál jsem v přeplněné hale pražského letiště, když ke mně přistoupil pilot a bez obalu mi řekl, že první třída není pro lidi jako já. V tu chvíli jsem cítil směs ponížení a vzteku, ale rozhodl jsem se neustoupit a ukázat, že moje místo je přesně tam, kde chci být. To, co následovalo, změnilo nejen můj pohled na svět, ale i pohled ostatních na mě.
Jmenuji se Klára a nikdy jsem si nemyslela, že se můj život obrátí vzhůru nohama kvůli narození mých dětí. Když jsem porodila dvojčata, čekala jsem radost a štěstí, ale místo toho přišel šok – jedno z dětí mělo tmavou pleť. Musela jsem čelit podezření, pomluvám i rozkladu vlastní rodiny, ale nakonec jsem našla sílu bojovat za pravdu a lásku.
Jmenuji se Eliška a narodila jsem se v Brně. Moje matka mě opustila hned po porodu kvůli mé tmavší pleti. Po patnácti letech jsem našla dopis, který mi navždy změnil pohled na sebe i na svět.
